Středa, 12. leden 2011, autor: Lukáš Vaculík

Hyper 212 a později 212 Plus patřil a patří mezi nejzajímavější chladiče procesorů. Zajímavý v tomto případě není zástupné slovo pro „nevím, co říct“, ale vyjadřuje fakt, že se jedná o jeden z mála velkých věžových chladičů v ceně hluboko pod 1000 Kč. Na EHW jsme jej dlouho v testech opomíjeli, což se pokusíme napravit uživatelskou recenzí.

Přední výrobci procesorů pro desktop jsou známí povětšinou nepřistupují k boxovému chladiči, jak bychom si my náročnější přáli. Přinejmenším v zátěži bývá hlučný a chladící účinek většinou stačí taktak. Při upgradu na šestijádrový Phenom II X6 jsem po rozbalení fešné krabičky chvíli zůstal po pohledu na chladič trochu vyděšen, ale po ruce jsem nic jiného neměl, takže jsem ho vyzkoušel.

Box chladič k Phenomu II X6 1055 na základní desce. Více fotografií tohoto chladiče (+ instalace Hyper 212+).

Pocity z něj se dají těžko popsat, jelikož při větší zátěži se roztočí až na své maximum, kdy nemá daleko ke zvuku vrtulníku. A protože to bylo velmi často, nastal čas nějakého řešení. Jako nejlepší varianta s dobrými ohlasy se mi jevil produkt z dílen Cooler Master. Tedy od výrobce, se kterým mám dlouhodobě dobré zkušenosti.

Oním výrobkem je CM Hyper 212+, nástupce Hyper 212. Jelikož jsem předešlou verzi nevlastnil, tak budu porovnávat právě s boxovým chladičem od Phenomu X6 1055T. V testu tak dobře uvidíte smysl takové výměny. Testovaná plusová verze je známa svou variabilitou ohledně patic, to už koneckonců uvidíte v parametrové tabulce.

Základní parametry

 

Chladič je klasické věžovité konstrukce, se kterou se setkáváme již pár let. Té dominují pláty hliníkových žeber tlustých 0,4 mm a jsou zpevněny čtyřmi heatpipe. Ty disponují přímým stykem s procesorem a jejich průměr činí 6 mm. Celou dolní konstrukci spojuje hliníkový hranol, který slouží k uchycení a zpevnění. V balení najdeme spoustu příslušenství, ale spotřebujete prakticky všechno.

Balení a instalace

Chlazení žeber a heatpipe obstarává ventilátor vyrobený stejnojmennou firmou. Dovoluje regulovat otáčky v rozmezí 600–2000 rpm s udávanou hlučností 13–32 dBA. Lopatky jsou tvarované za účelem zvýšení průtoku vzduchu. Zde Cooler Master naměřil 21,2–76,8 CFM a statický tlak má činit 0,40–3,90 mm H₂O. Dále nám poslouží manuál, který popisuje postup instalace a také obsah balení, celý ho najdete i na stránkách výrobce.

Nedílnou součástí je backplate pro sockety AMD i Intel v jednom, pružiny pro připevnění ventilátoru, šrouby a teplo vodivá pasta. Před samotnou instalací jsem musel odebrat předchozí „boxík “, který se držel přilepený na procesoru všemi silami. Nakonec se mi ho podařilo odstranit bublinou, která vznikla při jeho nasazování, tudíž stačilo mít po ruce jehlu. Dále bylo třeba ještě procesor očistit, použil jsem čistý alkohol a hadřík. Jakmile byl procesor připraven, umístil jsem jej zpátky do socketu a natřel novou pastu z balení, je jí dostatek, takže zbude i na příště.

Podle toho, jakou patici má vaše základní deska, určíte orientaci. U socketu AM3 přiložíme kit k základní desce lepící plochou a nainstalujeme šrouby. Nyní nastává fáze pro nasazení chladiče na procesor a poté sponu, která se dá nastavovat, prostrčíme otvorem mezi heatpipe a rozevřete. Konce každé nožičky nasměrujete na své místo a začneme montovat šroubky, které můžete také na sponě upravit. Doporučuji je pořádně utáhnout, ale pozor na hrubou sílu, protože může dojít k poškození desky.

Ještě bych z vlastní zkušenosti doporučil dát pozor na nejbližší RAM modul k chladiči, protože jsem měl nedostatek místa. V takovém případě se nabízí použití vzdálenějších slotů DIMM. Pokud potřebujete moduly čtyři, tak alespoň nemít žádné s vyšším rozvaděčem tepla. To už je prostě úděl moderních platforem s řadičem pamětí v procesoru a krátké vzdálenosti patice od DIMM.

Ještě než bude chladič upevněn nadoraz, prohlédněte si, jestli opravdu dosedá na místo a pokrývá celou plochu procesoru, pokud tak není, dá se lehce pootočit, ale dbejte na to, aby se vám pasta nedostala pryč z plochy mezi procesorem. Po dotažení stačí nasadit ventilátor pomocí pružin.

Testovací sestava

 

Procesor jsem pro druhou část testů přetaktoval na hodnotu 3,8 GHz (272 x 14) při napětí 1,35 V. Svou roli hraje samozřejmě také skříň, hodně rozšířená Elite 330. Chladič se do ní vejde, ale moc prostoru nezbývá. Pokud máte verzi s průhlednou bočnicí, tak bych si nejdřív ověřil, zda se vejde.

Teplotní testy

První test probíhal v idle bez přetaktování. V zátěži (burn) jsem zkoušel wPrime, ale teploty šly výše v testu stability programu AMD OverDrive po dobu 20 minut, víceméně už po deseti minutách se ale usadily. Profil otáček byl nastaven na Silent s automatickou regulací deskou.

 

Graf ukazuje, že zatímco v klidu se teploty zdaleka moc neliší, tak v zatížení se rozdíl prohloubil o desítky stupňů. Pokud vezmeme rozdílné otáčky, tak v klidu nebyl ani jeden ventilátor slyšet, ale v době, kdy se ventilátor Cooler Masteru začal teprve pomalu roztáčet, tak už boxový chladič dával o sobě hodně vědět a dokázal růst teplot zastavit až na maximu svých sil. Teplota stoupla ke své předepsané hranici, z čehož vyplývá varování, že boxový chladič je přesně dimenzovaný pro provozování daného procesoru, ale přetaktování s ním není ten nejlepší nápad.

Porovnat hlučnost nemusím ani měřením. Zatímco u Hyper 212 můžete v případě nespokojenosti s projevem dodaného ventilátoru vyměnit za kterýkoli jiný standardního průměru 120 mm, u Boxu především s vysokou hlučností v zátěži nic nenaděláte.

Teď se můžete podívat, jak dopadl test s přetaktováním. Procesor lze opravdu perfektně ladit a pro mé potřeby jsem nemusel zvedat napětí. Jak bylo psáno výše, měřit teplotu s Boxem při přetaktování je rizikem a kdo ví, kam by se teploty až dostaly. Proto jsem jej přeskočil a změřil jen Hyper 212+:

Jak je z grafu vidět, teploty v klidu mluví jakoby ve prospěch přetaktovaného procesoru, ale je to spíše zásahem automatické regulace otáček. Dalším, byť méně významným faktorem nižší teploty může být pasta, která se už tzv. zapekla. Teploty v zátěži se liší oproti Boxu téměř o polovinu, kdy Hyper měl o 20 °C menší teploty než box v klidu a zde má Hyper s přetaktováním rozdíl 10 °C. Opět musím zdůraznit, že otáčky se držely nízko, na hraně slyšitelnosti.

Verdikt

CM Hyper 212 Plus v mém testu obstál na výbornou. Dokáže srazit teploty při daleko nižších otáčkách a to za velmi přijatelnou cenu. Já byl s chladičem spokojen, a proto jej můžu plně doporučit. A příjemné je, že dnes už i díky konkurenci v podobě Gelid Tranquillo můžete v podobné ceně, podobné konstrukci i výkonu také vybírat.

Nepřehlédněte:

 

Test chladičů: Tuniq, Thermolab, Gelid, Alpenföhn,…

Řítí se na vás druhá doměřená várka chladičů. Monstrózní Tuniq Tower 120 Extreme, naleštěný Alpenföhn Nordwand, záhadný Thermolab Baram, TherMax II od tradičního výrobce Spire, nenápadný Gelid Tranquillo a etalon Arctic Cooling Freezer 7 ve druhé revizi. Jak dopadla měření, se dozvíte v článku.

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.1 (11 hlasů)