Čtvrtek, 10. únor 2011, autor: Mirek Jahoda

Využili jsme nabídky Enermaxu a vydali se testovat zdroje s vybavením jejich laboratoře. Do letadla se mnou nastoupil ještě 400W Seasonic EnergyKnight a 800W Fortron Everest85+. Na místě čekaly Modu87+ a Pro82+ II od Enermaxu, ve srovnání účinnosti a účiníku však uvidíte více zdrojů. Dostalo se i na měření zvlnění (ripple) a šumu (noise).

Adekvátní vybavení pro opravdu kvalitní test zdrojů stojí velké peníze. Takové, že si to žádný česky píšící časopis nemůže dovolit, zvláště ne jen kvůli napájecím zdrojům, které jsou sice zajímavé, ale články o nich nemají tak vysokou čtenost jako testy grafických karet, procesorů nebo monitorů. Nejdále se dostal můj bývalý kolega a současný kamarád Tonda Trčálek, který v rámci diplomové práce postavil zátěžovou sestavu, ale počítačový online magazín Živě.cz už bohužel podrobné recenze a testy hardwaru nepublikuje.

Enermax pozval ExtraHardware jako první evropskou redakci mimo domácí Němce do své pobočky v Hamburku, kde jsem dva dny seděl v laboratoři a testoval zde zdroje pomocí specializovaného přístroje Chroma 6314, osciloskopu Tektronix TDS3014C, pěti multimetrů YF-3502, speciálně upraveného PCB a dalšími drobnostmi.

Proti Enermax Modu87+ 800W jsem v našem testlabu našel a s sebou do Hamburku vzal Fortron Everest 85+ 800W a proti Enermax Pro82+ II 385W potom velmi oblíbený EnergyKnight SS-400ET (T3) vyráběný Seasonicem. Pokaždé to jsou jen podobně výkonné ale řádově levnější zdroje než Enermaxy a bude zajímavé sledovat, zda jsou příplatky za Modu a Pro oproti těmto konkurenčním výrobků opodstatněné. EnergyKnight mi narychlo zapůjčila TN Trade a potvrdila přitom, že patří k vůbec nejprodávanějším zdrojům.

Měříme účinnost (a to velmi přesně), účiník, stabilitu napětí na všech větvích a pokud přestane osciloskop protestovat, tak budou k dispozici i nějaké grafy zvlnění a šumu signálu. Zařadili jsme také testu ochran zdrojů proti zkratu, proti vysokému proudu (OCP) a na závěr zkoušíme také ždímat vyšší výkon než pro jaký jsou zdroje stavěny.

Pro otestování mají v Enermaxu připravené speciální PCB osazené konektory jaké znáte z dnešních počítačů: 24-pin ATX, Molex, EPS 12V, PCIe 1.1 (6-pin) a SATA. Při osazení bylo potřeba dát pozor na 12V větve: každý zdroj má nějak specifikováno, která zařízení visí na první 12V větvi (třeba CPU a deska), které na druhé (např. PCI Express 1.1, typicky grafické karty) atd. PCB bylo vybaveno podobně jako počítač vlastním spínačem.

Tím nejpodstatnějším a také suverénně nejdražším byl přístroj Chroma 6314. Tento mainframe díky svým modulům dokáže zajistit zcela přesnou zátěž (stejnosměrný proud) pro jednotlivé větve (napětí). Na dalších fotografiích pak uvidíte, že jeho kalibrace byla prováděna zhruba měsíc před mým příjezdem a dělá se každý rok. Nastavení zátěže na jednotlivých kanálech se zadává pomocí ovládacího panelu společného pro čtyři moduly. Cena konfigurace se čtyřmi moduly se pohybuje, jestli si dobře pamatuji, kolem 2000 USD, komplet na fotce by vás po objednání tedy přišel na něco přes 100 000 Kč.

Průvodcem a předavatelem know-how mi byl původem Indonésan Sunaryo. Ten se přes Singapur a konkurenční Tagan dostal až do Enermaxu, kde pracuje zřejmě nejčastěji jako servisní technik. Celou akci sice domluvilo PR a marketingové oddělení Enermaxu (kdo jim měl v první fázi komunikovat s novináři, že), ale Sunaryo je takový řekl bych mile komercí nedotčený člověk. I proto jsem toho občas zneužil a tahal z něj odpovědi na otázky, jež by PR nikdy nekomentovali nebo odbyli nějakou vágní frází.

Říkáte si, proč asi tak používáme multimetry pro měření napětí, když máme zkalibrovaný přístroj Chroma 6314. Ten napětí sice ukazuje i na více desetinných míst a pravděpodobně velice přesně, jenže nikdy nemůže obejít fakt, že k němu vedou nějaké kabely (vodiče) s nějakým odporem. Multimetry jsme tedy připojili přímo do konektorů a napětí do tabulek (část měření) odečítali z nich. Proud už pak nebyl problém odečítat z Chroma 6314. Na začátku jsem mluvil o pěti multimetrech, ale později jsme zjistili, že jeden neukazuje spolehlivě a vyloučili jsme jej. Pro změření zdrojů s více 12V větvemi jsme tedy museli vždy jedno pro každé odečítání výsledků sondy multimetrů přehazovat.

Dalším přístrojem potřebným pro změření a vypočítání efektivity zdrojů byl Digital Power Meter 2100, rovněž značky Chroma. Díky němu jsme mohli (zřejmě přesněji než s obyčejným zásuvkovým wattmetrem, jaké máme typicky k dispozici v redakci) sledovat příkon zdrojů a také třeba PF (Power Factor = účiník).

Vedle Chroma 6314 stojí menší nevzhledná krabička, kterou jsme ale nepoužili. Jedná se o zátěž střídavého proudu a u spínaného PC zdroje mě napadá snad jen využití k ověření proklamovaného možného použití na 110–240V_AC sítích.

Sunaryovi se omlouvám za portrét v rohu širokoúhlé fotky a výslednou deformaci, vám ostatním chci ale sdělit něco jiného: zdroje od Seasonicu a FSP Group jsem si přivezl s sebou, ale zdroje Enermax dodal tento výrobce přímo na místě. Přesto nemusíte mít obavy, že se jednalo o nějaké předvybrané kusy. U testovací laboratoře a servisního centra se nachází také logistické centrum a zdroje jsou vzaty z hromady dalších určených pro expedici do různých evropských zemí. Sám jsem si je rozbalil se zalitého obalu a nejlepším důkazem toho, že zdroje nejsou žádné pro test speciálně vybrané prémiové kousky je model Pro82+ II. U něj jsme evidentně narazili na podprůměrný kus, který Sunaryo po shlédnutí výsledků chtěl běžet vyměnit za jiný. To jsem mu už ale nemohl dovolit, jelikož by mi uletělo letadlo. Alespoň máme otestován nějaký ten "worst-case" a ani ten není úplně špatný.

Účinnost jsme testovali na určitých hladinách zátěže. Kromě typických 20, 50 a 100 % výkonu zdroje jsem prosadil i změření nižších zátěží. Dnešní (i velmi výkonná herní) PC mají totiž v klidovém stavu příkon (lidově „spotřebu“) relativně malou a typicky nižší než je 20 % výkonu zdroje v takové mašině. I pro hladiny 20, 50 a 100 % jsme ale museli vymyslet nějaké scénáře. Tedy jaké proudy budeme chtít na 3,3V, 5V a 12V větvích. Náročnější komponenty jsou dnes napájeny ponejvíce 12V větví a také jsme brali v potaz to, na kterou 12V větev je připojeno to které zařízení. V hlavě jsem se snažil představit konkrétní konfigurace (procesor, grafická karta, disky atd.) a podle toho udělat zátěžový model. Výsledky (vzešlé také z konzultace se Sunaryem) najdete vždy pro každý zdroj v tabulce v části Předpočítáno. Ta by se mohla jmenovat také Nastaveno, protože tyto hodnoty jsme potom nacvakali do zátěžového mainframe Chroma 6314 pro příslušné kanály.

V propracovanějších testech zdrojů se obyčejně objevuje měření zvlnění (ripple) a šumu (noise). To můžete pro každou větev změřit pomocí osciloskopu. Při mém příjezdu měli v Enermaxu starší (ale rozhodně ne lowendový) Tektronix TDS 3032. Ten byl během mého pobytu zrovna doplněn novějším TDS 3014C. Jeho čtyři kanály mě nepotěšily ani tolik jako náhrada floppy za USB. S novým osciloskopem ale bojoval chvíli i Sunaryo, screenshoty se všemi třemi sledovanými větvemi (3,3, 5 a 12 V) současně se podařilo rozchodit až po pár hodinách. Nevyšel tak už čas na podrobnější test pátého připraveného zdroje (Revolution 85+ 1020W).

1. Testlab v Enermaxu, metodika2. Enermax Modu87+ 800W (EMG800AWT) + jak rozumět výsledkové tabulce3. FSP Everest 85Plus 800W4. Enermax Pro82+ II 385W (EPR385AWT II)5. Seasonic EnergyKnight 400W (SS-400ET-T3)6. Zvlnění a šum7. Srovnání účinnosti, práce PFC a ceny napříč zdroji (grafy)8. Shrnutí, poděkování

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.8 (57 hlasů)