Úterý, 7. červen 2011, autor: Adam Vágner

Před víkendem se objevilo demo na Duke Nukem Forever – asi nejdéle slibovaný herní titul v historii, který snad konečně opravdu vyjde. Proběhli jsme možnosti nastavení detailů a jejich vliv na kvalitu a výkon a v interaktivních grafech shrnuli výkon na několika kartách a rozlišeních.

Marně vzpomínám, jestli se dá vývoj některého herního titulu označit za šílenější. Na pokračování Duke 3D jsme si museli počkat čtrnáct let. To by nebylo zase tak neobvyklé – řada titulů se dočkala svého remaku i po mnohem delší době. Jenže v případě Duke Nukem Forever nás během nich vývojáři průběžně zásobovali screenshoty z vývoje, ujišťovali, jak se na hře intenzivně pracuje, a výsledky své práce několikrát zahodili a začínali „zgruntu“ znova. Kvůli soudním sporům se během vývoje měnil i producent a obměňoval se i vývojářský tým.

Díky tomu se chystatný titul stal výhercem několika nelichotivých anket a antiocenění, označení za vaporware, terčem mnoha vtípků a přídomek „Forever“ už asi většina lidí považovala za avízo toho, jak dlouho budeme na pokračování šíleného Duka čekat.

Neuvěřitelné se ale stalo skutkem – už desátého června (čtrnáctého v Severní Americe) by se měla v prodeji objevit plná verze.

Shit happens

Ani to ale není konec kontroverze. O víkendu vypustil distributor veřejné neveřejné demo. Proč neveřejné? S předstihem jej mají k dispozici pouze majitelé steamové licence na Borderlands v edici Game of the Year a všem, co mají na Duke Nukem Forever předobjednávku. K široké veřejnosti se tedy demo zatím nedostalo... tedy vlastně dostalo. Jako obvykle si jej kromě platících hráčů s oprávněním nemuseli lámat hlavu piráti. Fakt je, že se málokdy stane, aby zájemci z těchto kruhů museli „krást“ demo.

Omezení je z výše uvedených důvodů spíše kontraproduktivní. Zatímco v případě Borderlands byla nějaká šance, že někdo kvůli demu na Duka hru ještě zakoupí, v případě předplatitelů Duke Nukem Forever producent naopak riskuje, že řada z nich objednávku po projetí dema zruší. Pro hráče zhýčkané moderní grafikou a vypiplaným zbraňovým arzenálem s možností upgradování zbraní může být nový Duke zklamáním.

Kontroverzní není jen samotný vývoj, ale i výsledek. Vznikl jakýsi prapodivný mix mezi klasikou a systémem prvních akčních 3D stříleček a okleštěnou a zjednodušenou konzolovou mutací tohoto žánru, který si jistě najde řadu příznivců i odpůrců.

Charakteristickým konzolovým prvkem je absence ukládání pozic, kterou nahradil řečeno kulantně méně praktický systém checkpointů.

Damn, I'm good!

Zmizel klasický ukazatel zdraví, nehrozí žádné neprůstřelné vesty nebo helmy, které by zlepšili odolnost hrdiny, zmizelo shánění lékárniček i batoh s výbavou, vše nahradil primitivní autoheal, se kterým stačí po někoika zásazích počkat pár sekund a máte tu neškrábnutého Duka. Zejména u hry, která si hraje na klasiku, to zamrzí, na druhou stranu to přispívá k tomu, že hra lépe odsejpá a nemusíte moc přemýšlet nad tím, kdy je vhodný okamžik k použití lékárničky, nebo se zdržovat s jejich hledáním, abyste dožili dalšího levelu.

Checkpointy a autoheal by se asi dal zkousnout. Opravdu šokující ale je, že po vzoru „rádobysimulátorů“ opravdových vojáků unese akční superhrdina pouhé dvě zbraně.

A konečně – dlouhý vývoj se zajisté podepsal i na grafice a celkovém vzhledu hry. Troufám si tvrdit, že právě kvůli grafice nad ní bude spousta lidí bude ohrnovat nos. Pokud jste ale prvního Duka (několikrát) dohráli, bude pro vás asi grafika až na druhém místě. Určitě se nedá říct, že by mi vysloveně vadila – komixovější ladění grafiky je jakýmsi odkazem na první verzi, rozjásanější nereálné barevné odstíny a celkové žlutavé zabarvení scén dává hře jinou atmosféru, než mají jiné moderní střílečky.

Ostantě i při experimentování s detaily si možná všimnete, že vzezření hry není ani tak neschopností autorů udělat lepší grafiku, ale (snad) spíše záměrem – hra totiž umí i efekty a nastavení, které byste u titulů z předpotopní éry marně hledali (AO, motion blur, hires textury, soft shadows atp.)

Shake it, baby!

Mile vás možná překvapí i nadprůměrné možnosti interaktivity s okolím. I když se model destrukce omezuje na jednoduché (a nejspíš předskriptované efekty), jen v málokteré hře se můžete vidět v roztřískaném zrcadle, po použití záchodu pustit vodu, vymačkat mýdlo, pustit si sušák na ruce a nebo rozstřílet spoustu objektů.

Nezvyklé počínání autorů a atraktivita tohoto titulu mě přiměla proběhnout pár karet už na pre-release demu. Proto je nezbytné přidat jedno důsledné varování – výsledky v plné verzi hry mohou být odlišné, možnosti nastavení detailů rovněž. V jistém ohledu může být tedy tento testík zavádějící.

Na druhou stranu, v době, kdy je řada ostrých titulů po vypuštění srovnatelná s betaverzí v pozdějším stádiu a ještě půl roku po uvedení se předělává, opravuje a optimalizuje, a konečná verze hry se od té první výrazně liší, to nejspíš nebude výrazný hendikep (mementem budiž Crysis 2, u kterého ani pomalu po čtvrt roce po uvedení ještě stále pořádně netušíme, co se v něm vlastně ukrývá)

Oprostíme se od možnosti, že by si vývojáři i u tak poťouchlého titulu, jakým Duke Nukem je, dovolili vystřelit si ze zákazníků tak, že jako ochutnávku vypustí několik let starou vývojovou verzi, která se od plné verze bude nějak diametrálně lišit.

1. Duke Nukem Forever: věčné čekání končí2. Testovací sestava3. Možnosti nastavení a vliv nastavení detailů na výkon4. Testy výkonu

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.8 (12 hlasů)