Pátek, 12. listopad 2010, autor: Adam Kahánek

Rozvoj extrémního přetaktování je v poslední době velmi znatelný a z pouhého koníčku se začíná stávat už jakýsi druh sportu. Společnosti pořádají různé šampionáty, předváděcí akce pro veřejnost, dokonce se extrémní přetaktování začíná čím dál více ukazovat i na herních turnajích. Co to ale vlastně je za aktivitu? V čem je prospěšná?

Extrémní přetaktování – co to vlastně je?

Extrémní přetaktování se zrodilo zhruba asi ke konci 20. století, kdy si největší počítačoví nadšenci řekli, že by mohli využít látek s teplotou hluboko pod bodem mrazu k přetaktování procesoru. V té době to bylo něco výjimečného, avšak postupem času se začalo rozvíjet, až dospělo do dnešní formy.

Když jsem mluvil o látkách s teplotou pod bodem mrazu, tak je nutno podotknout, že jsou to látky opravdu mrazivé a při určitých situacích mohou být smrtelně nebezpečné (například velká koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu). Nejčastěji se používá kapalný dusík s teplotou -196°C, suchý led (pevná forma oxidu uhličitého) s teplotou -88°C či v extrémních případech tekuté hélium s teplotou -264°C.

Avšak to není vše. Jistě zhruba víte, na jakém principu pracují mrazáky. Tohoto principu opět někdo využil a začaly tak vznikat chlazení typu single stage nebo cascade. Výhoda těchto chlazení je, že se dají provozovat běžně jako třeba vodní chlazení a není potřeba nic dolévat/dosypávat. Často však bývají hlučné a spotřebují hodně elektrické energie. Také většinou nedosahují tak nízkých teplot jako chladící média, uvedena v předchozím odstavci. Najdou se však brutální stroje, vážící třeba i 200kg a více, které se dokážou hravě dostat i pod -100°C. To je však extrémně drahá záležitost.

Teď se vraťme k taktovací části. Velice nízké teploty nám poslouží k tomu, že je možno požadovanou komponentu přetaktovat mnohem výše, než se vzduchovým či vodním chlazením. To je důležité k překonávání světových rekordů. Každé překonání rekordu je reklama pro výrobce, s jehož komponenty byl rekord překonán. Proto jsou často vrcholoví přetaktovávači (overclockeři) sponzorováni největšími výrobci jako třeba ASUS, Gigabyte, MSI, apod.

Jaký má vlastně význam?

Pro běžné lidi není "Extreme OC" většinou nic jiného než zajímavost. Extrémnímu přetaktování se věnují jen ti největší nadšenci do počítačů, kteří jsou ochotni do toho vkládat nemalé finanční prostředky. Není to však jen o pouhém taktování. Většina přetaktovávačů se skupí do jednotlivých týmů, které proti sobě „bojují“ na serveru HWBot, což je oficiální celosvětová databáze výsledků.

Tyto týmy mívají akce, kde se sejdou jejich členové, společně taktují a přitom se u toho náramně baví. Potom tu jsou akce, pořádané výrobci komponent nebo díky jejich iniciativě. Jedná se například o overclocking show na herních turnajích, veletrzích a podobných událostech. Ty mají za úkol přilákat další návštěvníky, zvýšit publicitu výrobce anebo pouze dostat další lidi do komunity extrémního přetaktování (o to se však většinou snaží samotní přetaktovávači). Třeba já osobně jsem se této aktivitě začal věnovat po zhlédnutí show na Invexu v roce 2008, kde vystupoval náš šéfredaktor Mirek Jahoda, redaktoři Radek Bábíček, Martin Kuchař a ještě bývalý slovenský přeborník palee.

V neposlední řadě jsou to ještě všemožné soutěže, pořádané opět výrobci komponent. V současné době existují dva světové šampionáty v přetaktování a to Gigabyte Open Overclocking Championship (GOOC) a MSI Master Overclocking Arena (MSI MOA). Výherce těchto šampionátů získá vždy nějakou velmi tučnou odměnu a k tomu ještě hromadu počítačových komponent od základních desek, přes grafické karty, zdroje, až po operační paměti SSD disky, apod. Často se však na internetu vyskytnou i online soutěže, ve kterých se žádný „titul“ nezíská.

Abych tedy nějak shrnul význam extrémního přetaktování, je nutné zvolit dva úhly pohledu, jeden ze strany přetaktovávačů, druhý ze strany výrobců. Přetaktovávačům jde výhradně o to, pobavit se, získat nové zkušenosti, dostat komponenty až na samotnou hranici jejich možností a tak dále. Pro ně je to koníček jako pro někoho jiného třeba sbírání poštovních známek a obětují nemalé prostředky pro to, aby ho mohli vykonávat. Pohled výrobce je naopak jen čistě reklamní věc, respektive získávání peněz. Při každém pokoření rekordu například na jejich základní desce nebo s jejich grafickou kartou z toho mají reklamu a ta jim přináší větší zisk.

1. Extrémní přetaktování – co to vlastně je?2. Komíny (LN2 pot) a ingredience3. Kdo je na světě nejlepší, osobnosti, ligy4. Současné světové rekordy5. Extrém v našich mírných podmínkách + jak sám začít

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.8 (60 hlasů)