Středa, 3. prosinec 2008, autor: Jan Boček

Nedlouho po válce se svět polarizoval na kapitalistický Západ a rudý Východ. Podobný proces nastal i ve světě počítačů: zatímco na Západě se sálové počítače vyráběly masově, na Východě se stále posunovaly kuličky na ščotu. Víte například, jak funguje paměť se zpožďovací linkou?

Na Valentýna 1946 se ve Spojených státech zrodil praotec počítačů, sálový ENIAC. Oficiálně šlo o první univerzální počítač: sedmadvacet tun kovu, elektronek, diod, relátek, rezistorů a kondenzátorů dokázalo vynásobit dvě deseticiferná čísla za tři milisekundy.

ENIAC odstartoval první počítačovou generaci. Každý její příslušník byl unikát. Po ENIACu následovali americký EDVAC, britské EDSAC a Manchester Mark I, australský CSIRAC, bratrské SEAC a SWAC na obou amerických pobřežích ... Každý stroj byl jedinečný a originální, cena jejich vývoje se pohybovala kolem půl milionu dolarů, sestavení jednoho počítače trvalo až několik let. Kapacitu na podobné zakázky měly pouze dvě instituce: armáda a univerzity. Podle typu zadavatele tak počítače dávaly dohromady dělostřelecké tabulky nebo seznam prvočísel a odmocnin. První významnější komerční stroj, UNIVAC, se začal prodávat v roce 1951. Za cenu lehce přes milion dolarů se ho prodalo 46 kusů.

UNIVAC 1 – první komerčně úspěšný počítač. Prodalo se 46 kusů po miliónu dolarů

Přestože brzy začalo být zřejmé, že vývoj směřuje k univerzálním digitálním počítačům, předvídat detaily nebylo možné. Každá součástka se musela od základu navrhnout, otestovat, integrovat se zbytkem stroje. Technologie mohly být i tak rozdílné, jako třeba v oblasti pamětí – vedle sebe existovala magnetická paměť s rotačním bubnem, paměť s Williamsovou trubicí a rtuťová paměť se zpožďovací linkou. Tři naprosto odlišné technologie, první založená na elektromagnetickém, druhá na elektrickém, třetí na mechanickém principu.

CRT displej Williamsovy trubice neboli zobrazený obsah paměti. Svítící body představují binární jedničky, ostatní nuly

Kodexem pro konstruktéry budoucích počítačů se stala zpráva o ENIACu amerického inženýra maďarského původu von Neumanna z roku 1946. Definovala několik oddělených součástí: řídící jednotku, aritmeticko-logickou jednotku, oddělenou paměť a periferie pro vstup a výstup. Starší modely takřka bez výjimky počítaly s programem zadrátovaným v počítači. Návrh von Neumannovy architektury počítá s tím, že instrukce jsou společně s daty uloženy v paměti. Díky tomu se stal počítač programovatelným, tedy skutečně univerzálním.

1. První počítačová generace2. Elektronické vakuové srdíčko3. Slepé cesty

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.9 (18 hlasů)