Čtvrtek, 19. únor 2009, autor: Jan Boček

Padesátá a šedesátá léta nejsou jen ve znamení tranzistoru. Důležitější je fakt, že počítače se dostávají ze stínu univerzit a armádních laboratoří mezi lidi. Éru čistě profesionálních strojů definitivně uzavřel vznik první hry i úspěch domácích minipočítačů

Technologicky má druhá generace počítačů pevně nastavené hranice: rok nula nastal na počátku roku 1947 s vynálezem tranzistoru. Pak se dlouho nic nedělo, elektronkové přístroje před sebou měly mít ještě dlouhou budoucnost a málokdo měl představu, jak pracovat s tehdy váhradně laboratorní tranzistorovou technologií. Tranzistorová bouře se tak rozpoutala až chvíli, před polovinou padesátých let. Hudební  revoluci spustilo tranzistorové rádio TR-1, kterého se ve Spojených státech prodalo 150 tisíc kusů („tranzistoráky" prosluly i v normalizačním Československu). Počítačová revoluce odstartovala vzápětí.

Tranzistorové rádio z padesátých let vypadá jako hračka pro děti, ale zbožňovaly je desetitisíce dospělých Američanů

První tranzistorový počítač vyvinuli - jak jinak - na univerzitě v anglickém Manchestru. Prototyp počítače byl postaven v listopadu 1953, plně funkční stroj pak v dubnu 1955. Pokrokoví britští akademici stroj nazvali suše Tranzistorový počítač. Vrchol éry tranzistorových počítačů představuje první domácí minipočítač PDP-8 z roku 1965, kterého se prodalo přes 300 tisíc kusů. V tomto roce se zároveň začaly objevovat stroje, postavené na dalším důležitém vynálezu - mikročipu - které tranzistorové počítače postupně nahradily.

První tranzistor nemá daleko k umění

Rozpuk počítačového průmyslu

Generace tranzistorů ovšem byla svědkem něčeho mnohem většího: kolem počítačů vznikl celý průmysl. Kromě matematiků, inženýrů a armádních laboratoří se o ně začala zajímat veřejnost. Právě v této době začalo být zřejmé, jak moc budou počítače znamenat pro budoucí generace. Vývoj kolem počítačů se rozkošatěl. Kromě samotného hardware se začaly rozvíjet programovací jazyky a výpočetní algoritmy. Objevily se domácí počítače a první hra, vznikla tabulka standardních znaků ASCII. Smysl získaly pojmy jako umělá inteligence a kybernetika, počítačová síť, operační systém, kompatibilita a klávesnice.

Vše samozřejmě doprovázel marketing, zpočátku nesmělý a zvědavý, později stále masivnější. Pohybujeme se převážně na severoamerickém kontinentu, kde od počátku padesátých let televize prožívala obrovský boom. V televizní show se ocitl také jeden z prvních tranzistorových počítačů, TX-0. Na monitoru předváděl simulaci myši, která prochází bludištěm a hledá kousky sýra (v pozdějších verzích hledala panáky Martini a postupně jí to dělalo větší a větší potíže).

Tranzistorový počítač TX-2 už nabízel pohodlné uživatelské rozhraní včetně klávesnice

Do televize se dostal i vojenský projekt SAGE (Semi-Automatic Ground Environment), který propojoval stovky radarů z celého území Spojených států do jediné sítě, postavené kolem počítače Whirlwind II. A do třetice se v televizi objevila ERMA (the Electronic Recording Method of Accounting), první systém pracující s automatickým skenerem. Údaje o účtu byly na kartičce vytištěné strojově čitelným fontem, takže čtečka dokázala samostatně propojit číslo kartičky s informacemi o účtu. To vše ještě v druhé polovině padesátých let.

Klíčové pro rozvoj počítačů jsou samozřejmě programovací jazyky. Také ty v této době zaznamenaly divoký rozvoj. Z úcty ke starému pánovi Zusemu se ale nejdříve musíme vrátit do válečných let.  V letech 1943-5 tento německý inženýr hledal způsob, jak řídit svůj univerzální počítač Z4. Jazyk Plankalkül, který vznikl v podstatě od nuly, se svou genialitou zařadil vedle mistrových počítačů. Jeho základ spočíval v relační algebře a šlo o velmi obecné řešení, daleko přesahující specializované stroje své doby. Jazyk používal přiřazovací příkaz, podmínky, podprogramy, iteraci, aritmetiku s desetinnou čárkou, pole nebo práci s výjimkami. Jako mnoho skvělých věcí, které předběhly svou dobu, zapadl i Plankalkül. První překladač, který umožňuje práci s tímto jazykem, se objevil v roce 1998.

Za mořem se mezitím zrodil brontosaurus ENIAC. Na rozdíl od Plankalkülu, který patří mezi vyšší jazyky (nepřistupují k vnitřnostem počítače přímo, k tomu potřebují překladač do strojové řeči - kompilátor) se ENIAC ovládal přímo prostřednictvím strojového kódu. Namísto elegantního programování zadávali úzce specializovaní odborníci instrukce pro ENIAC přepínáním drátů uvnitř samotného stroje. Podobně fungovalo programování u všech počítačů první generace. Do roku 1954 vzniklo třicet zcela nebo částečně strojových jazyků!

1. Tranzistorové počítače2. Fortran pro líné inženýry

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.7 (19 hlasů)