Středa, 8. duben 2009, autor: Jan Boček

Na přelomu padesátých a šedesátých let zuřila Studená válka a frčel Elvis Presley. Vedle nich začal nenápadně růst počítačový průmysl, nejen co do rychlosti strojů, ale také v šíři využití. Minule jsme popisovali tranzistory a programovací jazyky. Dnes se podíváme na tři průmyslová odvětví, která díky počítačům vznikla.

Válečné a těsně poválečné počítací stroje okupovaly celé místnosti a k provozu potřebovaly malou elektrárnu. To se s příchodem tranzistoru změnilo – začala éra miniaturizace. Počítačové haly se kvapem zmenšily na počítačové stěny a v polovině šedesátých let se vyrojily první minipočítače, zabírající místo jediné skříni na šaty. Stejným tempem vzrostla i jejich kapacita. Poměr velikost/výkon brzy překročil hranici, kdy se počítač stal užitečným doplňkem středně velké firmy.

|
Robot-rytíř, tak jak jej navrhoval Leonardo da Vinci

Demokratizace počítačů s sebou přinesla bouřlivý vývoj a vznik úplně nových technologických oblastí: robotiky, síťové techniky a herního průmyslu.

Já, robot

Robot je z definice „elektromechanický systém, který svým vzhledem a pohyby vyvolává dojem, že má svůj vlastní záměr“. Druhý fakt ohledně robotů je na české půdě dobře známý: vynálezcem samotného slova „robot“ je Josef Čapek, poprvé se objevilo v dramatu Karla Čapka RUR v roce 1920 a vychází ze slova „robota“.

Teorie robotiky je vůbec mnohem starší, než první skuteční roboti. Zároveň se slovem robot vznikly ve sci-fi literatuře další dva pojmy – android a cyborg. Isaac Asimov ovšem už ve třicátých letech dvacátého století psal o robotech a robotice. V roce 1942 v krátké povídce Runaround (Obtékání) se sci-fi prolnulo s vědou, když Asimov sepsal základy robotické etiky: tři zákony robotiky. V dodnes skloňovaných pravidlech se stanoví, že robot nesmí zranit nebo nechat zranit člověka, musí poslouchat lidské rozkazy a musí chránit sám sebe.

Asimově představě robotů ovšem předcházelo množství prehistorických hraček. První „robot“ se zrodil na slunném pobřeží Řecka. Matematik jménem Archytas dal dohromady parního ptáčka-raketu jménem Holub, který prý dokázal uletět přes dvě stě metrů. To vše ve čtvrtém století před Kristem. V Archytových stopách pak pokračovali velcí myslitelé na všech kontinentech: Arab Al-Jazari sestrojil čtveřici robotických hudebníků, Ital Leonardo da Vinci navrhoval mechanického rytíře, japonský objevitel Hisashige Tanaka vytvářel loutky, které kreslily tradiční motivy nebo servírovaly čaj.

Kryton: robot ze seriálu Červený trpaslík. Tento rebel dosud nebyl uveden do robotí síně slávy

Užitečné stroje a průmysloví roboti se objevili až s rozšířením digitálních počítačů v šedesátých letech. První plně funkční digitální robot, Unimate, sloužil od roku 1961 v automobilce General Motors – osazoval rozpálené výlisky na karoserie aut. Téměř dvoutunový kolos měl podobu velké krabice s hydraulickou paží a pokrývaly ho tři tisíce senzorů. Jeho lidskými rodiči se stali pilní čtenáři sci-fi, Joseph Engelberger a George Devol, kteří se společně rozhodli realizovat představy spisovatelů. V první fázi návrhu robota bojovali nejen s technikou, ale také s veřejným míněním. Vědeckofantastická literatura na jednu stranu inspirovala, zároveň ale dokázala pořádně vystrašit. Po úspěšném přesvědčování se stalo rodištěm prvního robota malé americké městečko Greater Trenton.

Ani jeden z autorů robota příliš nevěřil tomu, že bude experimentální robot fungovat spolehlivě, proto se mu zpočátku nedostalo téměř žádné publicity. Unimate však fungoval spolehlivě. Za deset let tvrdé dřiny byl v roce 2003 odměněn uvedením do robotí síně slávy, kde spočívá ve společnosti takových hvězd, jako je HAL 9000 z Vesmírné Odyssei a Dat ze Star Treku.

1. Já, robot2. Od telegrafu k Internetu

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.6 (25 hlasů)