Jak se povedl návrat Matroxu s svou novou sérií M? Dá model M9125 či 9140 vzpomenout na slávu karty Millenium, G400 či Parhelia? Může vůbec jiná firma než ATI a nVidia chytit rozjetý vlak 3D her a ovladačů? V testu se utkala M9125 s Radeonem HD 3450, GeForce 8400 GS a 7300 GT, Intel GMA X4500 HD a S3 Chrome 430 GT.

Samostatné grafické karty jsou dnes trošku nuda: ATI, nVidia, GeForce, Radeon. Před několika lety bylo vše pestřejší, kromě 3Dfx zkoušeli své štěstí v 3D i SiS, S3, Trident nebo právě Matrox. Ačkoli byla společnost Matrox spojována především s vynikajícím 2D zobrazením a čistým analogovým signálem na výstupu svých grafických karet, byly časy, kdy dokonce výkonnostně vévodila všem herním 3D grafikám.

Kanadská společnost Matrox je tu stejně dlouho jako grafické karty pro PC, dokonce ještě o něco déle. Od svých počátků v půli sedmdesátých let se soustředila právě na grafická řešení, dnes je Matrox Graphics jen jednou z divizí. Matrox patřil také mezi první společnosti, jež započaly revoluci 3D herních grafických akcelerátorů pro PC. Pilotem konvoje byla sice společnost 3Dfx se svou řadou Voodoo, za skutečné pionýry by se však daly považovat společnosti ATI, Matrox a S3.

Prvními grafickými kartami Matroxu se schopností akcelerace některých 3D funkcí byly zřejmě Impression a později už zcela jistě Millenium I. Millenium nesla zajímavé paměti WRAM (podpora blokových operací) a uměla urychlovat například Gouradovo stínování.

Matrox Millenium I

Za první grafickou kartu Matroxu obecně nazývanou 3D akcelerátorem je však brána Mystique. V podstatě se jednalo o levnější verze Millenia upravenou pro požadavky hráčů. Ušetřilo se na pamětech a 2D výstupu, byl ale přidá druhý konektor pro Matrox Rainbow Runner Studio. Mystique uměl jen část funkcí tehdy už postupujícího rozhraní Direct3D.

Matrox Mystique

Millenium II se od původního Millenia přiliš nelišilo, větší paměť umožnila vyšší rozlišení a existovala i verze počítající s Rainbow Runner Studiem (s dvěma konektory).

Millenium II

Mystique 220 vylepšil původní Mystique hlavně v oblasti RAMDAC (220 namísto 170 MHz). Zachovala se příjemná cena a bohužel i omezená 3D akcelerace. Na Mystique 220 dodnes vzpomínám jako na svůj levný a povedený upgrade z ATI Mach64 VT.

Matrox Mystique 220

Jelikož Matrox v 3D nebyl zdaleka tak silný jako ve 2D, začal vyrábět a prodávat přídavný akcelerátor m3D. Ten sázel na čip PowerVR PCX2. A kdo zná PowerVR (či alespoň karty KYRO), už určitě tuší, že se nebude jednat o akcelerátor s tradičním (immediate-mode) renderingem, ale i deferred rendering (konkrétně tile-based rendering). Podobná řešení jsou při výkonnostních parametrech srovnatelných s konkurencí obyčejně výrobně daleko levnější a PCX2 nebyl jiný.

Matrox m3D (PowerVR) PCX2

Grafické karty Matrox G100 a G200 přinesly sice mnoho novinek, co do 3D akcelerace, jejich výkon ale ani v době vydání na konkurenci ani zdaleka nestačil

Matrox Productiva G100

Matrox Millenium G200

O to větší byl asi údiv 3Dfx, nVidie, ATI i S3, když Matrox vydal G400. V době Rivy TNT2 nebo třetího Voodoo vydal Matrox rovnou 256bitové jádro s podporou všech vymožeností jako anizotropní filtrování nebo environment bump mapping (na dema s vodou od Matroxu se chodili ke šťastným majitelům dívat všichni kamarádi) dokázalo držet výkon s absolutní špičkou a ještě k tomu přídavalo do té doby u domácích grafik nevídanou věc: dva nezávislé výstupy na monitory (DualHead).

Matrox Millenium G400

A s G400 MAX, výše taktovanou verzí G400, se už Matrox mohl klidně prohlásit za (sice na docela krátkou dobu) tvůrce nejlepší herní grafické karty své doby.

Matrox Millenium G400 MAX

V dalších letech už se prosazovala spíše nVidia a Matrox se naopak soustředil na další rozvoj 2D. Co se 3D výkonu týče, byly následující čipy méně výkonné než G400 a ne úplně zdařile se u nich Matrox snažil o implementaci TnL jednotky.

Matrox Millenium G450

Matrox Millenium G550

Po nemalých průtazích zasvítila na náš svět Parhelia. Parhelia byla prvním 512bitovým grafickým čipem, nabízela tři výstupy na monitor, používala 256bitovou paměťovou sběrnici, uměla rychlý a kvalitní 16× anti-aliasing a kdyby se Matroxu povedlo vše dokonale, mohla mít strach i tehdejší vládkyně (GeForce 4). Na kdyby se ale nehraje, a tak si Parhelia-512 nechala vynikající 2D (až na problémy některých sérií s low-pass filtry), unikátní ale lehce problematický Fragment AA a kouli u nohy v podobě nesplněných očekávání a vysoké ceny.

Matrox Parhelia-512

Matrox pak zřejmě po vzoru své strategie s G450 a G550 vyvinul čip Parhelia-LX, který byl jakousi polovinou Parhelia-512 a ten poháněl levnější karty Millenium P650 a P750, přičemž první byla DualHead a druhá TripleHead.

Matrox Millenium P650

Matrox Millenium P750

To už tedy začala ona nuda a hegemonie ATI/nVidia s občasnými pokusy S3 (DeltaChrome) nebo XGI (Volari). Matrox Graphics se mezitím věnovala zřejmě spíše multimonitorovým řešením, ostatně TripleHead2Go je pořád celkem unikátní a dobře použitelná záležitost.