Seagate plánuje akvizici výrobce externích úložišť LaCie

Loňské záplavy v Thajsku napáchaly veliké škody, postiženým výrobcům pevných disků se však nakonec nevedlo dvakrát špatně. Naopak, strmý nárůst cen jim jen prospěl. Zatímco konkurenční Western Digital se rozhodl odkoupit nazpět něco vlastních akcií, společnost Seagate se pustila do další akvizice. Pokud u dřívější koupě diskové divize koncernu Samsung šlo o pohlcení konkurence, nyní je cílem rozšíření produktového portfolia.

Seagate se totiž bude ucházet o firmu LaCie, která se zaměřuje zejména na externí a síťová úložiště. Zabývá se však i softwarem, profesionálními monitory a optickými sondami. K tomu u koncových zákazníků nemá nejhorší jméno. Převzetím LaCie by se tak Seagate domohla pozic na těchto trzích a zároveň si zajistila odbyt pro vlastní pevné disky.

Prvním krokem k převzetí firmy má být odkoupení majoritního podílu od ředitele firmy Philippe Sprucha. Ten drží 64,5 % všech akcií. Pokud na obchod kývne, Seagate by se pokusila dohodnout odkup i se zbývajícími akcionáři, případně přistoupila k jejich vytěsnění. Spruch by dál pokračoval v práci pro Seagate. Nastoupil by na pozici šéfa oddělení spotřebitelských úložných zařízení.

Plánovaná cena za jednu akcii činí 4,05 EUR, s možností určitých korekcí v případě zdárného ukončení akvizice do šesti měsíců, nebo naopak zhoršení finanční situace LaCie ke konci celého procesu. Při uvažované ceně by tak cena za celou firmu činila 146 milionů EUR, v čemž je započteno zhruba 49 milionů EUR na účtech firmy. Nabídka společnosti Seagate převyšuje průměrnou cenu akcií za poslední měsíc o 29 %, těžko však odhadovat, zda jednání nevyženou zaplacenou sumu výš. Obchod každopádně musí nejprve projít schválením příslušných antimonopolních úřadů a dalších orgánů.

Zdroj: X-bit labs

VIA APC: počítač pro systém Android za 50 dolarů

Miniaturizované základní desky společnosti VIA obvykle stojí na firemních procesorech architektury x86. Koncepce nově představené základní desky APC je však poněkud odlišná. Místo použití klasické čipové sady a procesoru se VIA rozhodla pro čip typu SoC, založený na architektuře ARM. Důvodem bylo očividně dosáhnout u návrhu co největší jednoduchosti. Deska, představující prakticky celé PC (vyjma skříně) se totiž má prodávat za poměrně nízkou cenu – 49 USD.

VIA APC je podlouhlého tvaru, vznikla totiž pomyslným rozpůlením formátu mini-ITX. Tomu odpovídají rozměry, které činí 8,5 cm na šířku a 17 cm na výšku. Zadní panel je tak kompatibilní s klasickými skříněmi pro formáty ATX a mini-ITX, které jsou však pro tento produkt zbytečně veliké. Neměl by totiž ani vyžadovat zvláštní chlazení. Maximální spotřeba činí jen 13,5 W a v klidu toto číslo klesne na pouhé 4 W.

Deska integruje prakticky veškerou výbavu a tak postrádá jakékoliv rozšiřující sloty. RAM o velikosti 512 MB je připájena přímo na plošný spoj. Stejná situace se opakuje u úložiště, jehož roli plní 2 GB paměti NAND. Prakticky jediné, co k desce interně připojíte, je přední panel skříně (přes vývod UART by se měl dát přidat ještě Bluetooth). Teoreticky je ještě možné využít k napájení čtyřpinový konektor ATX, většina uživatelů však zřejmě raději zvolí dodávaný síťový adaptér, který se zapojuje do konektoru na zadním panelu.

Právě ten prozrazuje, že VIA APC má přece jen ambice sloužit jako jakési minimalistické PC. Najdeme na něm konektory pro reproduktory a zvukový vstup, stejně jako porty pro připojení monitoru. Vedle analogového výstupu je naštěstí k dispozici také HDMI. Dále je deska vybavena portem Ethernet pro připojení ke klasické síti. Bezdrátového modulu se bohužel APC nedostalo. K rozšíření kapacity úložiště slouží slot pro paměťovou kartu formátu microSD. Výbavu pak uzavírá čtveřice USB portů standardu 2.0.

Srdcem desky APC je čip Wondermedia PRIZM WM8750, od čehož se odvíjí i označení představeného modelu (APC 8750). Nejde zrovna o výkřik techniky, takže nelze než doufat, že VIA co možná nejdřív přijde s nějakou inovovanou verzí. CPU tohoto čipu používá již značně zastaralé jádro ARM11 (to například není typu out-of-order a postrádá instrukční rozšíření Neon). Při taktu 800 MHz lze očekávat poměrně nízký výkon.

CPU je spárováno s nespecifikovaným grafickým jádrem podporujícím OpenGL ES 2.0. To je bohužel údajně omezeno co do výstupních rozlišení, takže maximální počet řádků je 720. Pro osobní počítač to považuji za dost málo. Přes toto omezení však hardwarový dekodér čipu dokáže přehrávat video o rozlišení 1080p. Navíc by měl SoC disponovat i enkodérem (formát H.264).

Architektura ARM znamená, že na tomto hardwaru nespustíte Windows. VIA se spolehla na operační systém Android, který se úspěšně etabloval na trhu chytrých telefonů a zajišťuje tak pro APC potřebný výběr aplikací. Mobilní zaměření Androidu sice částečně odlehčí slabému hardwaru, nejde nicméně o právě standardní prostředí pro osobní počítač. Ze zatím dostupných informací není zřejmé, zda bude VIA aktivně podporovat také klasický Linux.

Nízká cena a použití poměrně primitivního jádra ARM11 vám možná připomenou podobný projekt – Raspberry Pi. V jeho případě jde o desku ještě menší a levnější, zároveň ovšem přináší více kompromisů. Vedle nedostatečného počtu portů USB je u Pi největším problémem ještě nižší kapacita RAM – pouhých 256 MB. Pi také není klasickým komerčním produktem, vedle pedagogického využití je určeno především kutilům. U VIA APC lze již ovšem uvažovat o použití například pro minimalistické kiosky. Masové rozšíření ovšem asi nelze čekat, tedy alespoň dokud VIA nevylepší parametry použitého SoC.

Zdroje: VIA (1, 2), Liliputing

Koolance má vodní blok pro GTX 690

Šťastní majitelé GTX 690 můžou být ještě šťastnější, pakliže chtějí na svou kartu osadit vodní blok. Společnost Koolance, známý výrobce komponent pro alternativní chlazení, totiž uvádí full-cover blok právě pro toto duální monstrum. Lze jej použít i v multi-GPU konfiguraci, kdy jsou dvě karty umístěny nad sebou.

Je vyroben z poniklované mědi, takže by se neměl objevit efekt galvanické koroze. Používá osvědčený systém 0,5mm mikrokanálků, které předávají teplo protékající chladící kapalině mnohem lépe než kupříkladu starší koncepce širokých cestiček vyfrézovaných do měděné základny. Se svými rozměry 254 × 127 × 191 mm a hmotností 1,02 kg se také rozhodně nedá považovat za drobečka. Na bloku jsou standartní závitiy G ¼" BSP. Koolance nabízí také propojovací sloupky pro zmiňovanou konfiguraci SLI.

Pokud máte referenční GTX 690 a nevadí vám, že se připravíte o pěkný vzduchový chladič, můžete tento blok mít v přepočtu za necelé 3000 Kč. V e-shopech jej najdete pod označením  VID – NX690.

Zdroj: Koolance via TechPowerUp

Objevily se první fotografie desky pro socket FM2

Když AMD minulý týden uvedlo novou generaci APU s kódovým označením Trinity, potvrdilo se, že si na desktopovou verzi ještě chvíli počkáme. Podle určitých zvěstí se čipy, nahrazující stávající procesory s integrovanou grafikou Llano, objeví až v srpnu. Nejinak tomu má být se základními deskami pro Trinity, používajícími socket FM2. Doposud jsme se ovšem s žádnou připravovanou deskou nesetkali.

To se nyní konečně změnilo. Server VR-Zone totiž zveřejnil dvě fotografie, na nichž se nachází micro-ATX deska pro Trinity. Obrázky modelu, jehož tvůrcem by mělo být MSI, nejsou dvakrát kvalitní. Vedle samotné desky však údajně zachycují i nainstalované APU. Obě fotografie byly nahrány na fórum VR-Zone.

Zdá se, že vyobrazená základní deska představuje model určený pro velkoodběratele z řad výrobců počítačů. Její návrh je značně střízlivý a nikterak nehraje na efekt. Výbava ovšem není zcela žalostná. Kondenzátory s pevným dielektrikem na ní sice najdeme pouze v napájení procesoru a pamětí, zato však je stále vybavena čtyřmi sloty DIMM a šesti porty SATA.

Deska nenabídne dvojici slotů PCI Express ×16, což však ve spojení s APU ani nelze považovat za velkou nevýhodu. Užitečnější než druhý slot pro grafickou kartu jistě bude mini-PCI Express. Výrobci do něj zřejmě budou instalovat bezdrátové moduly. Na zadním panelu snad lze vedle dalšího rozeznat čtveřici portů USB 3.0. MSI naštěstí nešetřilo na digitálním výstupu, port DVI je přítomen.

Uniklá fotografie může naznačovat několik věcí. V prvé řadě zde konečně máme ujištění, že se uvedení socketu FM2 vůbec chystá. Nedostatek informací byl už totiž téměř znepokojující. Zajímavé je i to, že neunikl model určený k přímému prodeji, nýbrž deska pro OEM výrobce. Mohlo by to totiž naznačovat, že cílovým trhem pro APU Trinity jsou opět hlavně hotové sestavy, a nikoliv přímý prodej (a tedy potažmo počítače skládané doma běžným uživatelem).

Je tedy možné, že Trinity nebude (zejména cenově) příliš atraktivním produktem pro koncového zákazníka. Pokud vám tedy přišly procesory Llano a desky pro socket FM1 předražené, situace se možná zopakuje i u socketu FM2. Jde však samozřejmě o dohad, nikoliv o jediné možné vysvětlení. U desek dodávaných dalším výrobcům je totiž na druhou stranu větší šance, že se předčasně dostanou do „nepovolaných“ rukou. Jako k tomu došlo v tomto případě.

Zdroje: VR-Zone (1, 2)

ASRock Z77 Extreme9: highend a pozlátko

Zdá se, že společnost ASRock vyslyšela populární radu různých finančních expertů současnosti a rozhodla se investovat do zlata. Alespoň se takový dojem nabízí při pohledu na některé její dražší desky. Mezi těmi je i nový „vlajkový“ produkt firmy, model Z77 Extreme9. Ten je podobně jako dříve Fatal1ty X79 Professional vybaven luxusními zlacenými kondenzátory. Pokud usilovně přemýšlíte, k čemu je taková paráda dobrá, nejste sami.

Deska byla zjevně navrhována s ohledem na co možná největší výbavu. Má šest slotů PCI Express ×16, z čehož pět je standardu 3.0 a lze na nich v režimu ×8 provozovat SLI nebo CrossFireX se čtyřmi kartami (aktivní však vždy max. čtyři současně). Šestý dlouhý slot zvládá jen ×4 standardu 2.0. Poslední krátký pak klasicky PCIe 2.0 ×1. Portů USB 3.0 poskytuje deska na zadním panelu osm, přičemž další čtyři lze přidat s pomocí interních vývodů. Čtyři porty poskytuje přímo čipová sada Z77, zbytek pak řadiče Etron J188. Přídavných řadičů ASRock využil i pro porty SATA, v tomto případě jde o čipy ASMedia ASM1061. Díky tomu je šest z deseti interních portů schopno přenášet data rychlostí 6 Gb/s.

Z ostatních portů se na desku vedle HDMI (pro použití s integrovanými grafikami Intel) dostaly také FireWire a eSATA. Na zadním panelu nechybí ani tlačítko pro vymazání paměti CMOS. Oproti tomu pro serióznější uživatele je zde dvojice portů Ethernet. Použitým čipem je zde Broadcom BCM57781. A aby snad někomu něco nescházelo, má deska i bezdrátový modul, kombinující Wi-Fi a Bluetooth 4.0. Ten je instalován v mini-PCI Express slotu.

Napájecí kaskáda desky čítá 8 + 4 fáze. Přetaktovávačům se pak nabízí také diagnostika problémů při spouštění počítače pomocí speciálního displeje. Příjemná je záslepka do 3,5" pozice skříně, ačkoliv v této třídě desek by asi měla být samozřejmostí. Vedle USB 3.0 do ní ASRock vyvedl i dvojici antén pro bezdrátový modul.

Na závěr se přeci jen ještě vraťme k oněm zlatým kondenzátorům. Nechci tvrdit, že nejde o kvalitní součástky (na to si ASRock jistě dal pozor). Nicméně jejich přínos asi skutečně leží v říši placebo efektu. Ani výrobce se neodvažuje připsat jejich pozlacenému plášti nějakou funkci – a to je stránka produktu jinak poseta křiklavou propagací.

Na jejich adresu ASRock uvádí toto: „These 100% Japan-made capacitors are sleek, high-gloss caps with a premium gold coating representing long life and stable performance.“ Což se s troškou zlé vůle (ASRock promine) dá přeložit asi takto: „Tyto 100% japonské kondenzátory jsou elegantní nablýskané součástky a jejich pozlacený vnějšek, za nějž si připlácíte, vytváří dojem dlouhé životnosti a stabilního výkonu.“

Zdroje: Hartware.net, ASRock

Trápí vás zasekávání s GeForce GTX 680? Vypněte Vsync

Jedna z novinek, se kterou přišla nVidia u svých nejnovějších grafických akcelerátorů série GeForce 600 (alias Kepler) je adaptivní vertikální synchronizace, která má za úkol odstraňovat „tearing“, ale zároveň neomezovat výkon karty tam, kde framerate klesne pod obnovovací frekvenci displeje. Jak se ale občas u takových novinek stává, podpora ze strany ovladačů potřebuje ještě trochu vypilovat. Na oficiálním diskuzním fóru nVidie se sešli majitelé GeForce GTX 680, které při zapnuté vertikální synchronizaci trápí trhání ve hrách. S tak výkonnou kartou to zajisté není normální stav a je to celkem nepříjemný problém.

Ačkoliv se ne všem uživatelům podařilo problém reprodukovat, nVidia o něm ví, ba dokonce zná jeho příčinu a ví, jak bug v ovladačích opravit. V prohlášení, které společnost poskytla médiím, slibuje nápravu v další „velké“ verzi ovladačů (současná je 301.10 WHQL, to je ale z pohledu nVidie stále „série 300“), kterou vydá někdy v průběhu června. Proč až tak pozdě? Oprava si prý vyžádá rozsáhlé testování. Do té doby nVidia majitelům svých nejnovějších karet radí, aby Vsync vypnuli, buď ve hře, nebo natvrdo přes nVidia Control Panel.

Zdroj: Legit Reviews

Na obláček s IPS od LG a jejími Zero klienty N1910LZ, N2210WZ, N2311AZ

LG se chystá se svými Zero klienty obsadit podnikový segment. Napomoci jim k tomu má i zobrazovací technologie IPS.

Devatenácti respektive dvaceti dvou palcová varianta, která je svým poměrem stran 5:4/16:10 a rozlišením
1280 × 1024/1680 x 1050 bodů v kanceláři bezesporu použitelnější, než Full HD třiadvacítka, obsahuje bohužel obyčejnou matrici TN. Takže se dostáváme do situace, že menší monitory mají nepříliš kvalitní barevné zobrazení a větší zase pro pracovní nasazení nevhodné rozlišení, resp. poměr stran. Důvodem bude nejspíše to, že LG v uvedených úhlopříčkách panely e-IPS s poměrem stran 16:10/5:4 aktuálně nemá a těžko je bude vyrábět jen pro trojici nepříliš masově využívaných modelů.

N1910LZ a N2210WZ

N2311AZ

Ostatní parametry zobrazení jsou shodné s tím, jaké dnes naleznete u běžně prodávaných modelů včetně podsvětlení pomocí jednoho, v hraně instalovaného pruhu LED. Polohovatelnost panelů pak zahrnuje naklápění a možnost otočení o 90° (pivot). Nechybí výšková nastavitelnost v rozsahu 110 mm. Samozřejmostí je také podpora ergonomických držáků standardu VESA.

N2210WZ

Výhodou Zero klientů je však zejména fakt, že v monitoru nenaleznete procesor, pevný disk a logicky ani operační systém. O celou obsluhu se stará čipová sada Teradici Tera 1100 PCoIP ve spolupráci se 128 MB operační paměti. Zero Client běží na virtuálním prostředí VMware, které je instalováno na nějakém podnikovém serveru a jeho OS. Komunikace probíhá pomocí gigabitového rozhraní LAN, s jehož využitím je řešeno rovněž napájení celého klienta.

rozhraní Zero klienta (N2311AZ)

Software může být samozřejmě také automaticky zálohován a aktualizován bez nutnosti přerušovat práci na stanicích. K Zero klientu stačí v podstatě jenom připojit kabel LAN, klávesnici a myš, přihlásit se a následně začít pracovat. Předností je bezesporu také možnost pracovat z libovolné stanice, protože veškerá data jsou uložena na serveru. Pracovníci, jež si chtějí uložit své osobní dokumenty, jsou odkázáni na paměťové zařízení USB, pokud je jim v podnikové síti tato funkcionalita povolena.

Podíváte-li se na cenu, která se pohybuje u nejmenšího modelu lehce pod 400 USD a u největšího modelu zase drobně nad 500 USD, položíte si asi otázku, zda je nasazení Zero klientů skutečně tak ekonomicky výhodné, jak nám tvrdí LG. Za stejnou cenu můžete v podstatě pořídit plnohodnotný kancelářský počítač i s monitorem a nemusíte navíc spravovat drahý server. Výhody samozřejmě uvedený systém má (například v lepším zabezpečení a přenositelnosti), ale v ceně rozhodně nespočívají. Proto dle mého názoru nelze očekávat nějaké masivní prosazování Zero klientů, ať už od LG, nebo jiné společnosti.

Zdroj: LG

CM uvádí Hyper 412 Slim, štíhlý chladič CPU, co se vyhne pamětem

Cooler Master dnes představil „štíhlou“ variantu chladiče Hyper 412 s dovětkem „Slim“. Chladič vznikl primárně kvůli platformě Intel LGA 2012 se čtyřkanálovým řadičem pamětí. U ní bývají banky pro paměti blízko patice pro procesor a navíc po obou jejích stranách, takže s řadou chladičů neosadíte zároveň paměťové moduly s vysokým pasivem.

originál

Cooler Master proto připravil speciální edici chladiče Hyper 412, u níž klasický předsazený 25 mm ventilátor nahradil dvojicí 15mm nízkoprofilových ventilátorů s podporou PWM regulace, které jsou osazené po obou stranách pasivu.

originál

Celková hloubka chladiče kvůli dvěma ventilátorům sice vzrostla o 5 mm na celkových 106 mm, ale 30 mm navíc oproti samotnému pasivu se rozložilo po obou stranách. Ve srovnání s původní verzí vyčnívají ventilátory o centimetr méně, což už stačí k tomu, aby se chladič vešel mezi banky pro paměti (doufejme že u všech desek pro LGA 2011, s deskou intel DX79SI nebo X79-UD5 od Gigabyte by to bylo bez problémů).

Aby bylo možné u obou regulovat otáčky přes jeden konektor na desce, v příslušenství má být rozdvojka podporující PWM regulaci.

originál | originál

Chladič využívá technologii Continuous Direct Contact. U chladičů, které mají heatpipe v přímém kontaktu s jádrem, jsou heatpipe často zafrézované do drážek, mezi kterými je přepážka z původního materiálu základny. U CDC se Cooler Masteru povedlo heatpipe namáčknout těsně k sobě, takže mezi heatpipe není materiál s horší tepelnou vodivostí a teplo od jádra se odvádí efektivněji.

Každý z ventilátorů zvládá maximální průtok vzduchu 58,4 cfm při 1600 ot./min a 30 dBA, původní 25mm široká stodvacítka u modelu 412 PWM zvládala až 82,9 cfm při 2000 ot./min a při podstatně hlučnějších 36 dBA.

Výrobce slibuje, že dvojice ventilátorů zajistí výrazný nárůst výkonu, z praxe ale máme zkušenosti, že to obvykle znamená jen 2–4 °C dolů.

Podporovány by měly být všechny moderní a trochu starší platformy, bohužel nám to nikdo nezaručí, protože se výrobce ve specifikacích posichroval hvězdičkou, kvůli které se výbava může lišit v závislosti na regionu.

Jsem celkem rád, že výrobci alespoň trochu myslí i na ty, co chtějí do banků posadit paměti s vysokým pasivem, pokud se ale neštítíte přetaktování, bude v tomto konkrétním případě stejně rozumnější ušetřit pár stovek pořízením obyčejnějších paměťových modulů s nízkým rozvadečem tepla či dokonce bez něj a investovat je do výkonnějšího chladiče, se kterým se při přetaktováním dopracujete k lepšímu výsledku než s použitím rychlejších pamětí.

Chladič by se měl v obchodech objevit začátkem června, doporučená cena pro koncového uživatele je 39,95 eur včetně DPH (po přepočtu přibližně tisíc korun s daní).

Zdroj: Cooler Master

Gigabyte představil Aivia Krypton – herní myš s výměnným „podvozkem“

Gigabyte na TechTour 2012, se kterou se zastavil i v Brně, představil kromě kontroverzní GeForce GTX 680 Windforce 5X s obrovským tříslotovým chladičem a dalších produktů i nové (a dosud neuvedené) periferie pro hráče.

Hráčům výrobce nabídne novou myš Aivia Krypton, jejíž design vychází ze starší Aivia M8600. Na rozdíl od ní ale nenabízí bezdrátový režim.

A čím se má odlišit od ní i od konkurence?

Předně by to měl být výměnný podvozek s různými nožičkami. Není to úplně originální, výměnné „teflonky“ nabízel na svých myších Sidewinder už před lety Microsoft. U myši od Gigabyte se prohazují s celou spodní skořepinou myši. Ve výbavě by měla být dvojice podvozků, Speed Chassis se čtveřicí otěruvzdorných keramických knoflíků, se kterými má být alespoň podle výrobce možné dosahovat vyšších rychlostí a okamžité reakce. S Control Chasis pak má být možné dosáhnout vyšší přesnosti.

Jako u jedněch z mála špičkových herních myší Gigabyte počítá u modelů Aivia s praváky i leváky. A dotáhl to dál, než že by jen navrhl osově symetrický design.

Pod krytem je myš provrtaná jako ementál. Spousta otvorů tu není jen proto, aby se do nich dalo nacpat až 39 g v závažích, ale také proto, aby bylo možné polohu těžiště myši uzpůsobit pro pravou nebo levou ruku.

Současným podržením dvou tlačítek pro nastavení profilu lze pak přepínat tlačítka myši mezi režimem pro pravou a levou ruku.

Laserový senzor má nadstandardní rozlišení až 8200 dpi, maximální rychlost snímání je 150 ips (= 3,81 m/s) a maximální zrychlení 30 g. Rozměry se řadí k těm větším, má 127 × 67 × 42 mm. Funkci devíti programovatelných tlačítek lze měnit v aplikaci GHOST Macro engine.

Další novinkou je herní klávesnice Aivia Osmium.

Má být postavená na kvalitních spínačích Cherry MX z červené řady (tedy s velmi nízkým odporem a lineárním průběhem, podrobnější popis spínačů Cherry MX najdete v dřívější novince).

Podsvícení kláves a ovládacích prvků pomocí modrých LED asi nepřekvapí, zajímavostí je ale připojení přes USB 3.0. Těžko říct, jestli byla primárním důvodem vyšší propustnost rozhraní (až 5 Gb/s), nebo výkonnější napájení (až 900 mA).

Za označením „full range anti-ghosting“ se snad ukrývá n-key rollover, tedy to, že klávesnice dokáže registrovat stisk každé klávesy zvlášť.

Cenu ani termín uvedení produktů do prodeje Gigabyte zatím neuvádí.

Zdroj: Gigabyte

nVidia GeForce Grid – revoluce v cloudovém hraní?

Cloud gaming, čili streamování her ze vzdálených serverů, se přes značnou skepsi dokázal uchytit. Valná většina hráčů stále dává přednost používání vlastního hardware před cloudovým hraním, jež je vedle nižší kvality spojeno i se stálými poplatky. Streamované hry mají ovšem eso v rukávu. Tím je možnost hraní na prakticky libovolném zařízení, které má obrazovku a dekodér videa. Služby jako Gaikai nebo OnLive se tak mohou svézt na popularitě tabletů nebo chytrých televizí.

Cloudová služba výrobcům na jedné straně hrozí ztrátami na trhu běžných grafik, na straně druhé však vytváří poptávku po grafických procesorech pro servery. Tuto příležitost nVidia očividně chápe, protože pro poskytovatele služeb v oblasti streamování her připravila rovnou zvláštní produktovou řadu, karty GeForce Grid. Ty se mají pyšnit energetickou efektivitou, zejména však mají být odpovědí na ústřední problém cloudového hraní. Tím samozřejmě není nic jiného než prodleva, způsobená přenosem vykreslovaných snímků ze serveru do vašeho počítače nebo jiného zařízení.

Streamování her po internetu samozřejmě vždy používalo herní grafické karty. Technologie spočívá v tom, že vykreslené snímky jsou na serveru zachytávány a komprimovány do videa ve formátu H.264. Tyto snímky jsou pak po síti odeslány na klientské zařízení, které je dekóduje a zobrazí. Důležité je, že každý z těchto kroků stojí určitý čas, takže veškeré dění ve hře se na obrazovce projevuje s určitým zpožděním, či jinak řečeno lagem.

Prodlevy jednotlivých fází nVidia představila v slajdu, srovnávajícím GeForce Grid s anonymním starším řešením (které však nemusí nutně odpovídat dnešní technologii). Pro ilustraci je k dispozici i údaj, který má reprezentovat prodlevu, se kterou pracuje běžná herní konzole. Předem upozorňuji, že prozatím vycházíme jen z marketingových dat, která jsou často přikrášlená jak to jen jde. Hned z kraje má být například odezva hry zlepšena tím, že nové grafické jádro zpracuje jeden snímek dvakrát rychleji, čímž se čas strávený přímo v herním programu („game pipeline“) zkrátí ze 100 ms na 50 ms. Jak vidíme, nVidia zrychlila i zachytávání snímku a jeho kompresi („capture/encode“).

Z nějakého důvodu se však chlubí i rychlejším dekódováním na straně klienta (na to však karta na serveru nemůže mít žádný vliv). A korunu všemu nasazuje, když slibuje snížení doby nutné k přenosu dat po internetu z 75 ms na pouhých 30. Možná jste si všimli, že marketing vám poťouchle tvrdí, že cloudové řešení nVidie je rychlejší než herní konzole. Ta totiž údajně stráví v herním programu celých 100 ms, čímž „dožene“ internetovou prodlevu streamované služby, která je tak ve výsledku rychlejší. Osobně musím říct, že něčemu takovému nejsem ochoten věřit, a zřejmě nebudu jediný.

GeForce Grid by nicméně přece jen měla být schopna přinést zlepšení proti stávajícím cloudovým technologiím. Dokáže totiž využít úzké spolupráce grafického jádra se zabudovaným hardwarovým enkodérem videa NVEnc. Starší architektury se totiž musely spoléhat na softwarové kódování (typicky pomocí x264). Bylo proto nutné nejprve načíst snímky do paměti RAM. Tomu se GeForce Grid vyhne, do paměti načítá již jen komprimované video o značně menším objemu. Enkodér má totiž přímý přístup k bufferům karty, což může uspořit cenné milisekundy.

Teoreticky by se dala prodleva z kódování snímků zkrátit i tak, že by enkodér začal s prací ještě během vykreslování. Pokud enkodér produkuje více „slice“ částí na jeden snímek, může dokonce tyto odesílat po síti ještě před dokončením komprese celého snímku. Zde však pouze hádám, není známo, zda tyto triky GeForce Grid používá. Koncepce však tyto optimalizace umožňuje. V tomto ohledu se tedy nVidia neholedbá. Na druhou stranu může nastat určitý problém s kvalitou přenášeného obrazu, v tomto ohledu nejsou totiž hardwarové enkodéry žádná sláva.

Na závěr ještě něco o samotném hardwaru. Dle dostupných informací jde o dvoučipovou kartu, nápadně podobnou současně představeným Teslám K10. nVidia GeForce Grid Processor by měla být založena na jádru GK104 a nabízí dohromady 3072 jader CUDA. Ta dosahují špičkového výkonu 4,7 TFLOPS. Spotřebou se karta vejde do hodnoty TDP 250 W a do výbavy dostala 8 GB paměti. Ta má dohromady poskytnout propustnost 320 GB/s.

Pomineme-li marketingové bludy, GeForce Grid by mohla být v budoucnu důležitým produktem. Cloud gaming totiž sice asi (zatím?) nemůže konkurovat klasickým konzolím a počítačům, má však svá specifická využití. Vedle již zmíněného streamování do zařízení s nevýkonným hardwarem (nebo nepodporovaným operačním systémem) jde například o zprostředkování demoverzí. Například služba Gaikai vám umožní vyzkoušet hru přímo v internetovém prohlížeči bez jakékoliv instalace. Výrobce ani nemusí vyrábět omezenou verzi programu, stačí časově omezit dobu připojení. Na druhou stranu je otázka, jak velké množství karet dokáže tento trh spolykat...

Zdroje: nVidia, PC Perspective

Trh zaplavují „nové“ levné GeForce: GT 630, 620 a 610

To, co naši pravidelní čtenáři a jiní zájemci o dění na trhu grafických karet společně s námi tušili, se stalo skutečností. Kalifornská nVidia na svých stránkách připravila prezentace GeForce GT 630, GT 620 a GT 610 a do e-mailu se začaly sypat tiskové zprávy od všech partnerů této firmy. Zatímco v segmentu OEM se mezi levné GeForce nějaký ten Kepler zamíchal (viz GeForce GT 630, GT 640 a GT 645 pro OEM trh: vrcholný zmatek), koncoví uživatelé v krámu koupí jen přeznačené staré karty (viz GeForce GT 610, GT 620 a GT 630: další přeznačování?).

Pokud se prokliknete na specifikace odkazované v prvním odstavci a srovnáte je se specifikacemi třeba GT 440 nebo GT 520 přímo na stránkách nVidie, nemůžete si nevšimnout nápadné podobnosti. Ostatně to pro vás máme přímo v přehledné tabulce:

Kdo se tedy těšil, že by nVidia mohla využít zlepšené efektivity architektury Kepler pro pořádný útok na lowend, ten se škaredě pletl. Žádné 25W karty s atraktivním výkonem se nedočkáte, pokochat se můžete alespoň s referenčními podobami nových karet. Odshora dolů: GT 630, 620 a 610 (hádanka: kde jste je už viděli?):

Svoje „nové“ karty GT 630, 620 a 610 už představili tito partneři nVidie (odkazy vedou na přetištěné tiskovky na TechPowerUp, je to zbytečné kopírovat na více míst internetu):

• MSI
• Leadtek
• Galaxy
• Gainward
• Palit
• PNY
• EVGA
• Zotac

Fotografie několika modelů přece jen přímo do aktuality vytáhnu, můžete začít debatovat o (ne)hlučnosti zvoleného chladiče, kvitovat pasivní chlazení na některých GeForce GT 610 a smát se všem, kteří naletí na 4GB videopaměť u pár modelů. „Negrafické“ DDR3 už musí být opravdu ukrutně levné.

AMD Trinity a Handbrake: dvakrát rychlejší s OpenCL

O připravované GPU akceleraci video enkodéru x264 jsme vás již informovali. Byť zatím nedošlo k oficiálnímu uvedení funkce, kód je již k dispozici pro testování (fórum Doom10.org). Redakce serveru AnandTech měla každopádně možnost otestovat předprodukční sestavení programu Handbrake na několika mobilních procesorech. Mezi nimi bylo i nově vydané APU Trinity, konkrétně model A10-4600M. V testu se ovšem objevil i čip A8-3500M, založený na starší architektuře Llano.

Jak procesory Sandy Bridge a Ivy Bridge, tak nová APU Trinity v sobě nesou obvody vyhrazené pro kódování videa. Ty jsou však konstruované na nízkou spotřebu a navíc omezené nepružností hardwarového řešení. Kvalita obrazu, které dosahují, je tak poněkud špatná. Zejména to platí, pokud se nepoužije zrovna vysoký datový tok. Pokud je tedy cílem kvalitní obraz, nezbývá než sáhnout po softwarových enkodérech, mezi nimiž je x264 nekorunovaným králem. Naštěstí pro Trinity, jehož procesorová část je relativně slabá, se i tento program dočkal akcelerace přes OpenCL.

Jak vidíte z „výsledkové listiny“, aktivování akcelerace skrze OpenCL v testu čipům AMD až překvapivě výrazně pomohlo. Musíme sice mít na paměti, že testovány byly různé verze enkodéru, nicméně více než dvojnásobné zrychlení je vpravdě impozantní. Llano si z necelých 6 snímků za sekundu polepšilo na 12, Trinity pak ze 7 na celých 15. Oba čipy tak značně zkrátily náskok dražších mobilních čtyřjader Ivy Bridge. Těm sice OpenCL také pomáhá, relativní zrychlení je však mnohem menší. Důvodem je vedle slabší grafiky nejspíše i to, že lookahead enkodéru a dekódování vstupu jsou pro čip Intel menším soustem, takže jejich přenesení na bedra grafiky neuvolní tolik cyklů CPU.

Značné zrychlení jinak spíše slabších procesorů je pozoruhodné. Podpora OpenCL, kterou AMD sponzorovalo, tak dle všeho bude k většímu užitku, než jsem osobně předpokládal. Stále ovšem platí, že při nejpomalejších nastaveních enkodéru bude vliv akcelerace klesat, neboť spotřeba cyklů CPU bude mnohem větší. Je také třeba vyzdvihnout otevřenost technologie OpenCL, neboť kód napsaný s podporou AMD je funkční i na grafikách konkurence, karty GeForce nevyjímaje. S použitím proprietární alternativy, jakou je nVidia CUDA, by toto nebylo možné.

Zdroj: AnandTech

AMD oficiálně uvádí Trinity, novou generaci APU

Společnost AMD dnes uvedla novou generaci APU s kódovým označením Trinity. V souladu se starší zprávou se však na trh dostávají pouze čipy pro notebooky. Na desktopovou variantu si ještě nějaký čas počkáme, nicméně již nyní se můžeme seznámit s CPU architekturou Piledriver. Ta je vylepšením Bulldozeru, který AMD uvedlo minulý rok v procesorech FX. Mnohé detaily jsou již známé, psali jsme o nich v souvislosti s prezentací produktu, která unikla před dvěma týdny. Pokud vám tehdy aktualita unikla, doporučuji si ji nyní přečíst. Dnes se zaměříme jen na dříve neznámé informace, které přineslo dnešní uvedení.

První významná změna se týká klopných obvodů. Ty v procesoru slouží k ukládání logických stavů (například k uložení výsledku určitého stupně pipiline). V architektuře určené k běhu na vysokých frekvencích jsou však klopné obvody náchylné na nepřesnou synchronizaci signálu. Jak se frekvence zvyšuje, je obtížnější zajistit, aby signál nesený cyklem dorazil do klopného obvodu v pravý okamžik. Proto AMD u Bulldozeru přistoupilo k použití takových typů klopných obvodů, které mají vyšší toleranci, a signál tedy nemusí být časován tak přesně. Nevýhodou tohoto řešení je však, že plýtvá energií.

Jelikož architektura Piledriver musí sloužit i v mobilních čipech, muselo pro ní AMD zvolit složitější cestu. Při návrhu se inženýři naopak zaměřili na lepší synchronizaci. Cílem bylo v co možná největším počtu případů nahradit agresivní klopné obvody Bulldozeru složitějšími, avšak konzervativnějšími typy. AnandTech uvádí, že zásluhou této změny klesla dynamická spotřeba (tedy energie spotřebovaná při vlastní práci) o 10 %. V některých méně obvyklých případech pak může nastat i 20% pokles. Spotřebu by ovšem mělo zlepšit i již dříve oznámené přepracování sítě pro distribuci taktu.

AnandTech také upřesnil, v čem spočívají vylepšení prefetchingu. Nově dokáží jednotky přednačítat bloky dat o různé délce a mohou přitom také překročit hranice stránek v mezipaměti první úrovně. Další optimalizace se týká nesprávně přednačtených dat. Pokud se tato ukážou být zbytečná, procesor je zařadí na konec seznamu naposled použitých dat (v Bulldozeru by přišla na začátek). Díky tomu jsou omylem načtená (a tedy zřejmě nepotřebná) data z mezipaměti odstraněna dříve a neubírají místo těm užitečnějším.

Zlepšení se dočkává i předpověď větvení, která byla obohacena o prediktor založený na principu perceptronu. Ten dosahuje lepších výsledků v určitých typech kódu a pracuje paralelně s hlavním prediktorem. V úhrnu by se tak měla spolehlivost předpovědi zvýšit, což se promítne v rychlejším vykonávání kódu.

Grafická část čipu se díky integraci druhé generace jednotky IOMMU dočká efektivnější práce s pamětí. Nově totiž dokáže přistupovat do adresního prostoru systémové RAM. Nemusí tak nyní před použitím data kopírovat do své vlastní sekce paměti. Pro efektivní přístup k datům má grafika sběrnici Radeon Memory Bus (RMB). Ta je připojena k oběma kanálům paměťového řadiče, a do každého má šířku 256 bitů v obou (!) směrech. Pro větší rychlost má tato sběrnice schopnost obejít mechanismy pro zajištění koherence paměti.

Tabulka ukazuje pět mobilních modelů, které dnes byly uvedeny. První tři jsou určeny do běžných notebooků, zatímco 25W a 17W verze je určena pro produkty typu ultrabook. Pokud vás zajímá, jak si novinka vede v jednotlivých testech a hrách, doporučujeme přečíst například recenzi na AnandTechu. Tam otestovali model A10-4600M v referenčním notebooku. Zdá se, že architektura Piledriver v mnoha případech přinesla slušné zlepšení proti Llanu. To lze ovšem přičíst i nízkým taktům nabízeným mobilní verzí staršího APU. Výkon procesoru je v porovnání s konkurencí od Intelu nadále značně nižší, AMD si však zřejmě udrželo pozici v tváří tvář inovované architektuře Ivy Bridge.

Důležité je, že Trinity dosahuje dobrých výsledků co se týče výdrže baterie. Naopak musím říct, že jsem očekával větší výkonnostní pokrok grafické části. Ta sice poráží jak Llano, tak HD 4000 od Intelu, vítězství by však leckdy mohlo být přesvědčivější. Zde je však AMD zřejmě omezeno továrnami GobalFoundries, čipy totiž stále pocházejí z 32nm procesu.

Každopádně jde o test notebooku a jak AnandTech připomíná, úspěch či neúspěch APU bude vždy záležet na konkrétním modelu a jeho konkurenceschopnosti. Zatím to nevypadá, že by Trinty přinášelo výraznou změnu v situaci na trhu. Pokroky ve spotřebě (a doufejme že i ve výtěžnosti výroby) by však mohly AMD zajistit postupný růst mobilního podílu. Již před uvedením ostatně společnost oznámila, že výrobci ve srovnání s předchozí architekturou připravují vyšší množství modelů.

Zdroj: AnandTech

ASRock se pochválil za podporu Ivy Bridge na starších deskách

Uvedení architektury Ivy Bridge již máme za sebou. S předstihem vydal Intel také čipové sady sedmičkové řady, určené k spárování s novými procesory. Již dříve však bylo avizováno, že Ivy Bridge bude možno instalovat i do starších základních desek se socketem 1155. BIOS či UEFI desky však musí být pro správnou funkci nových procesorů aktualizován. Právě s aktualizací BIOSu může leckdy nastat problém, rozhodnete-li se nějaký čas po sestavení počítače vyměnit procesor. Ne vždy je totiž potřebná nová verze k dispozici. Výrobci se často snaží omezovat náklady, a navíc by raději svým zákazníkům rovnou prodali novou desku.

V tomto ohledu si mohou nyní oddechnout vlastníci základních desek značky ASRock. Tedy alespoň některých modelů. Firma totiž vydala prohlášení, v němž slibuje přidat podporu pro procesory Ivy Bridge do ovladačů a BIOSů všech desek založených na čipových sadách Intel P67, H67 a Z68. Oficiální zpráva v této souvislosti nešetří chválou. Tyto základní desky mají díky blahodárnému kroku firmy doslova vstát z mrtvých. Dodejme, že aktualizace se týká 24 modelů základních desek, jejichž celý seznam si můžete přečíst na stránkách firmy.

Nalijme si však čistého vína. Podpora nových procesorů ve starých deskách není nic unikátního. Rychle to zjistíme, podíváme-li se jen namátkou na sortiment konkurenčních výrobců (zkusil jsem stránky dvou, které nebudu jmenovat). Dokonce by se dal kritizovat fakt, že mezi šťastnými deskami ASRocku chybí modely postavené například na sadě H61. Jiní výrobci přitom obšťastnili životodárnou aktualizací i tyto levnější výrobky.

Avšak uštěpačnost stranou. Pokud některou z dotyčných základních desek vlastníte, možnost povýšení na 22nm procesor je pro vás jednoznačným přínosem. Vydání aktualizace jako takové si tedy pochvalu zaslouží. A to i přesto, že Intel prozatím nepředstavil procesor se znatelně vyššími frekvencemi oproti minulé generaci čipů. Budete však mít alespoň větší volnost při eventuální výměně procesoru.

Zdroje: ASRock, techPowerUp