Středa, 22. červen 2011, autor: Adam Vágner

U testů pevných disků se často objevují nářky, že chybí i nějaká praktická měření. Metodiku proto chceme rozšířit o praktické testy, jako je start systému, instalace aplikací, načítání hry, střih videa nebo kopírování souborů. Povíme si, jaká to má úskali a ukážeme, jak se v měření liší „zelený“ a rychlý disk.

Testování disků může být až směšně triviální záležitost – něco někam zapojíte, pustíte pár na přemýšlení nenáročných testů, které udělal někdo jiný a které proběhnou bez vašeho zásahu, opíšete výsledky a hodíte to do grafů, nějak to zprůměrujete a vypadne z toho vítěz i poražený.

Jenže sama problematika testování disků patří naopak k těm nejsložitějším a nejkontroverznějším kvůli povaze testů i kvůli tomu, jak disky fungují. Velké komplikace pro měření a vyhodnocování znamená už jen to, že výkon mechanických disků s plotnami a hlavičkami není na rozdíl od jiných komponent konstantní, ale liší se v závislosti na tom, na jaké místo na disku zapisujete i v závislosti na tom, jak moc je disk zaplněný a do jaké míry je fragmentovaný.

Není výjimkou, že se zjištěný výkon disků kvůli skladbě testů napříč recenzemi výrazně liší a odlišně pak vyznívá i celkové hodnocení. Na rozdíl od procesorů a grafických karet je totiž obtížné sebrat disky stejné generace a na základě výsledků je nějak hodnověrně a smysluplně seřadit.

Hardware plný kompromisů

Vlastnosti a výkon disků jsou především kompromisem, a pokud budete disky s obdobnými klíčovými parametry (hustota záznamu, otáčky) porovnávat, žádný z nich nebude ve všech testech a měřeních výrazně excelovat ani zaostávat. O 5400otáčkovém disku se také dá sotva říct, že je horší než 7200otáčkový, protože je pomalejší, předpokládá se totiž odlišný způsob používání.

Opět tu máme pro srovnání procesory – zatímco když vedle sebe posadíte čtyřjádro pro LGA 1156 a 1155, nebude problém říct, které je lepší a jedno z nich doporučit. Novější procesor vyráběný lepším procesem může běžet rychleji, má širší instrukční sadu, spolu s čipsetem podporuje řadu nových technologií a funkcí a při tom všem může mít i nižší spotřebu. A jediné, v čem se ještě může měřit se soupeřem, je cena. To se to potom hodnotí :).

U disků je tomu ale jinak. Starší disk se 320GB plotnami může bez problému porazit papírově rychlejší disk s 500 GB na plotnu při práci s menšími soubory, při práci s většími souvislými bloky dat mu ale zase stačit nebude. Někdo výkonný disk rád vymění za o trochu pomalejší, až zjistí, že je jeho výkon vykoupen tím, že se po zapnutí PC se skříní rozhučí i deska stolu, a jiný zase kvůli co nejvyššímu výkonu ochotně snáší i hlučnou kanonádu hlaviček disků pár desítek centimetrů od hlavy.

Když se výkon dá nastavit...

Co víc, u některých disků nejsou ani naměřené výsledky jediné pravé. Někteří výrobci ladí disky na to, aby byly při seeku tišší a tím pádem jsou pomalejší, někteří se ženou hlavně za výkonem. A u některých stačí sáhnout do nastavení AAM a z polohy „rychlý a hlučný“ přešoupnout posuvník na „tichý a pomalejší“. A získáte tím prakticky jiný disk – bude jen o málo pomalejší při práci s většími soubory, výrazněji zpomalí při práci s malými a nesouvislými bloky dat, ale kulomet od hlaviček se promění na decentní pobrukování. Proč a jak potom některý disk penalizovat za to, že je pomalejší, když je to hlavně kvůli tomu, že je tišší?

Výsledné hodnocení by mělo záviset především na tom, k jakému účelu bude disk sloužit a na co jej nejčastěji chcete používat, a to je nejen pro každého uživatele, ale pro každý počítač a dokonce pro každý disk individuální. U systémového disku pro pracovní PC vás bude zajímat především výkon při práci s menšími soubory, pro střih videa oceníte vysoký výkon při práci s většími souvislými bloky dat, u disku pro HTPC zase to, aby byl co nejtišší, nezahříval se a neměl vysokou spotřebu a u disku pro data budete zase nejspíš chtít co nejvyšší kapacitu a uspokojivý výkon při práci s objemnějšími soubory při dobré spotřebě.

Z těchto důvodů se zdráhám počítat nějaký průměrný výkon a „celkové“ hodnocení a souhrnné grafy s „průměrným“ výkonem, na některé čtenáře takové grafy působí jako vlnící se hadr na býka i u v tomto ohledu mnohem méně problematických komponent jako jsou grafické karty či procesory.

A disk má výkon... 5338 bodů

S tím, aby byly výsledky co nejpřesnější a měření bylo co nejlépe opakovatelné, se léta perou i vývojáři diskových benchmarků. Výsledkem jsou ale často jen velmi komplexní testy s řadou imaginárních výsledků, které seberou a s nějakou vahou zprůměrují nakonec a shrábnou do nic moc neříkajícího čísla. Co si ale člověk odnese z grafu, ve kterém se dozví, že 3TB Caviar Green dosáhl skóre 4145 bodů, 1TB Caviar Black 5338 bodů a SSD od Intelu 36 382 bodů? A co si má člověk představit pod zvláštními čísly, která z testů padají?

Dokladem toho, že ze syntetických testů nejsou všichni zrovna nadšení, jsou pravidelně se vyskytující postesky v diskuzích pod testy disků.

Proto jsem se rozhodl vedle dosud používaných syntetických benchmarků či benchmarků simulujících některé činnosti zařadit do testů i praktická měření. Na další stránce probereme, co a jak v testech disků vedle syntentických testů nejspíš přibude a probereme i úskalí, která to má.

1. Co nám v syntetických testech chybí2. Pevné disky prakticky a jaká úskalí to má3. Co a jak měříme a ukázkové výsledky z praxe: 2TB Barracuda XT a Caviar AV-GP

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.8 (13 hlasů)