Úterý, 11. říjen 2011, autor: Adam Vágner

Několik let jsme s napětím sledovali rozhovory a přednášky o Rage a chystané 5. generaci enginu id Tech, za kterým stojí John Carmack, spoluautor a vývojář trháků jako byl Wolfenstein 3D, Doom nebo Quake. Otestovali jsme výkon grafických karet a dáme vám i tipy, co dělat, když výkon není ideální.

Johna Carmacka, který za tímto projektem stojí, asi není zapotřebí představovat. Dá-li se o některém z herních vývojářů říci, že je opravdu známý, bude to právě on. Má za sebou už hodně dlouhou řádku revolučních titulů – Wolfenstein 3D a ságu Doom a Quake. Tyto hry ve své době znamenaly revoluci ať už v žánru samotném nebo v oblasti počítačové grafiky.

Dosud posledním výrazným počinem id Softu, který ve své době posunul počítačovou grafiku zase o kus dál, byl Doom III, který běžel na předcházející generaci vlastního herního enginu id Softu – id Tech 4. Ve své době nabízel špičkovou grafiku a při maximálních detailech byl extrémně náročný na výkon grafických adaptérů. Právě díky tomu se stal na dlouhou dobu i jedním z nástrojů pro testování výkonu grafických karet. A stejně tak i další tituly s id Tech enginem se dlouhou dobu držely v testovacích metodikách. Jde totiž o jeden z posledních enginů, který se na PC zuby nehty drží rozhraní OpenGL místo DirectX.

Když se Doom III odebral na věčnost, všichni netrpělivě vyčkávali, s čím se John Carmack vytasí dál. Populární vývojář se během těch let účastnil řady rozhovorů, přednášek a konferencí, na kterých se chlubil připravovaným titulem Rage.

Carmack se při vývoji soustředil na maximální plynulost (a bohužel pro hráče na PC nejspíš zejména kvůli optimalizacím pro konzole) a vyvinul engine, který je do jisté míry revoluční, ale nejspíš jinak, než jsme si představovali.

Zatímco id Tech 4 se nesl ve znamení excelentní grafiky, která měla na soudobý hardware krvavé nároky, v případě id Tech 5 se pokusil dosáhnout maxima s minimem prostředků. Výsledkem je engine, který i na kartách z nížší střední třídy běhá na maximu, co dokáže zobrazit většina současných LCD, tedy na 60 snímcích za sekundu. Herní svět využívá obrovské textury (Carmack jim říká megatextury) rozsekanými na menší dlaždice, které se dynamicky načítají, jakmile jsou zapotřebí.

Hodinu a půl trvajících prezentací Rage z letošního QuakeCon najdete i na Youtube:

 

Tento přístup má svá pozitiva i úskalí a výsledkem celého snažení je po technické stránce asi nejkontroverznější hra, která z id Softu zatím vypadla. Prostředí vypadá fantasticky a detailně, jenom k tomu, na co se z povzdálí tak krásně kouká, nesmíte chodit moc blízko. Válka s pamětí i výkonem se podepsala nejen na modelech objektů, ale i na texturách.

Vypiplaná do detailů

Abyste to špatně nepochopili – jen v málokteré hře je prostředí tak vypiplané a vypadá tak přirozeně jako v Rage. Ve hře snad nikde nenarazíte na obvyklý nešvar – periodicky se opakující vzory textur, kvůli kterým některé povrchy zejména při pohledu pod úhlem vypadají jako vykachlíkované (neříkám tím, že na použití stejných textur nenarazíte, například u schodišť si můžete všimnout, že je jedna textura použitá na několika schodech).

I u samotných modelů objektů se nejspíš občas zastavíte a budete na jejich detailnost zírat s otevřenými ústy. Prostředí působí uceleně, ne jako v řadě jiných her, kde do mírně vyboulené placky symbolizující terén někdo zasadí pár stromů a keřů, trsy trávy, a sem tam doslova naklonuje nějakou lavičku, lampu nebo odpadkový koš a budovy v dálce vyřeší pomocí kvádrů s texturou. Tady je celý postapokalyptický svět pečlivě vymodelovaný, žádné zbytečně se opakující objekty. Najdete tu navrstvené balvany, precizně modelované skály, z terénu trčí zasypané ruiny a rozvaliny, v tunelech vedou desítky kabelů a trubek pečlivě pověšených na kovových konstrukcích, ve zbytcích továren najdete prorezlé věže propletené změtí kabelů, zábradlí a ohrádek, ze stropů a zdí budov trčí zbytky kabelů a železobetonových konstrukcí s armaturami…

originál | originál | originál

Jenže když se k trubkám moc přiblížíte, zjistíte, že obrovská roura je vlastně osmistěn, z kulaté armatury se vyklube síť z kvádrů a z vraku auta se vyklube cosi, na co jsme byli zvyklí před deseti lety. A jen o kousek dál uvnitř garáže je přitom jiný vrak vymodelovaný do detailů.

originál

1. id Tech 5: úplně jiný engine2. Daň za výkon, anebo příliš krutá optimalizace3. Vliv nastavení na výkon a kvalitu obrazu 4. Srovnání výkonu grafických karet5. Závěrem

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.9 (15 hlasů)