Pondělí, 18. říjen 2010, autor: Mirek Jahoda

Když před koncem roku 2006 nVidia představila GeForce 8800 GTX – první G80 – bylo to trochu jako zjevení. Anebo zopakování úspěchu Radeonu 9700, tentokrát v obráceném gardu. Jak si ale tato ve své době nedostižná grafická karta vede dnes a v novějších hrách? Na co by měli majitelé 8800 GTX a podobných upgradovat?

Na ExtraHardware už od vzniku alespoň jednou za rok zveřejníme větší souhrnný test grafických karet. Letos tak možná učiním ještě před uvedením Radeonů HD 6000, které už budou otestovány jen s několika přímými konkurenty v modernizované metodice. Předtím jsem se ale rozhodl udělat to, co na EHW bývalo také vždycky zvykem: zařadit mezi aktuální grafické karty alespoň jednu starší, která bude sloužit jako pojítko s minulostí.

Protože v minulých velkých testech grafických karet jsem jako jakousi referenční kartu zvolil střídavě GeForce 8800 GT a právě 8800 GTX, tak už třeba víte, že výkon druhé nejvyšší G80 se v průměru obyčejně pohyboval například 10–15 % pod Radeonem HD 4850. Podobným ne úplně exaktním odvozováním se dostaneme na výkon o něco pod Radeonem HD 4770 či výkonnostní hladinu Radeonu HD 5750.

Když už jsem zmínil, jaká událost bylo uvedení G80, připomenu ještě trochu více. Z dlouhodobého pohledu je souboj ATI vs. nVidia jako na houpačce. Když pominu fakt, že ATI je společností, která tu bude pomalu čtvrt století (jakožto stará škola se nemíním smířit s ATI by AMD), tak od vzniku nVidie tohle stále platilo. Jen-Hsunova nVidia byla na dně první roky od svého založení, NV1 špatně vsadila na jakési kvadratické plochy místo polygonů, NV2 (Mutara) zůstala snad u prototypů a teprve Riva 128 přinesla firmu sídlící v Santa Claře na výsluní.

V té době zase ATI nesklízela v 3D zrovna ovace, její karty Rage byly ceněny spíše pro 2D část a akceleraci videa. V dalších letech tak nVidia bojovala především s 3Dfx. O tom, jak to dopadlo, asi všichni víte. Karty, které stojí za to z té doby připomenout byly právě Riva 128 a pak GeForce256. První GeForce a první herní grafika s hardwarovou TnL (transform and lighting) jednotkou. Hlavně Rivu připomínám proto, že to byla karta podporující všemonžé (neproprietární) standardy a znamenala úspěch.

Léta plynula a ATI se dostala do hry nejen Radeonem SDR/DDR, ale s určitou pauzou, kdy na GeForce 2 a hlavně GeForce 3 (DirectX 8, první vertex a pixel shader jednotky a dokonce první teselace (RT-patches) končící ve slepé uličce) reagovala pozdě, už byla v souboji o hráče důstojným soupeřem kvapící nVidie. V době uvedení dvojice Radeon 8500 a 7500 pak měla nejvýkonnější akcelerátor ve svých rukou. Odpovědí byla hrubá síla GeForce 4 a pak zase klidné vedení nVidie.

V létě roku 2002 pak přišel blesk z čistého nebe. Radeon 9700 Pro byl nejen až násobně rychlejší než GeForce 4 (hlavně s anti-aliasingem), ale podporoval nový DirectX 9. A to tak, že rychle. 24-bit FP v DX9 a přesná implementace v R300 sice byla sice především zastánci nVidie kritizována, ale mezitím vyvíjená GeForce FX (podporující 16 a 32-bit FP) byla horší kartou nejen vinou tohoto „nestandardu“. Z GeForce FX si později dělali legraci přímo v nVidii, v roce 2002 a 2003 této partě ale asi nebylo zrovna do smíchu. Alespoň my v ČR jsme snili o Radeonu 9700 (nejlépe v nádherné krabici se zubícím se skřetem od značky Hercules), na Invexu sledovali na této kartě Dragothic z 3DMark2001 ve stovkách fps a nakonec sháněli Radeon 9500 s 256bitovou sběrnicí a zkoušeli štěstí s „odemykáním pipeline“.

GeForce FX 5700/5900 trochu nepoměr sil korigovaly, ale teprve GeForce 6800 a hlavně 6600 dostaly nVidii zpět na špičku. ATI lehce zaspala DirectX 9.0c (shader model 3.0) a Radeony X800/X600 hlavně kvůli slabší střední třídě nebyly tak lákavé. Radeony X1800/X1600 a později X1900 trochu předběhly dobu (poměrem ALU:TEX:RBE) a až na výjimky opět platilo, že slabší střední třídy Kanaďanům rozvazovala tkaničky na bruslích.

nVidia slavila úspěch s relativně malými čipy G70/G71 (GeForce 7800 a 7900), technologií SLI (zejména v době, kdy měla velice konkurenceschopné čipsety) a skoro ideální střední třídou (GeForce 7600). To, že GeForce 7 měly opravdu ošklivé filtrování textur (viditelný shimmering), zajímalo vždy jen poctivé čtenáře HW magazínů a na GeForce 7600 GT hledala ATI odpověď pomocí kleštění svých vyšších řad.

Tak jako dnes nevyvolává sympatie GeForce GTX 465 nebo Radeon HD 5830, ani tehdy se třeba Radeon X1800 GTO moc neuchytil. Teprve Radeon X1950 Pro (RV570) byl tou správnou kartou, která až na větší velikost (stále ale „pohodových“ cca 23 cm) a zřejmě vyšší na výrobu (256bitová sběrnice) dal pádný argument kupovat něco jiného. Radeon X1650 XT přišel zoufale pozdě a vlastně se nikdy moc nerozšířil. To už ale odbíhám trochu mimi špičku. Tam ATI v té době byla.

Radeon X1900 XTX a později X1950 XTX s DDR4 čím dál více profitovaly ze 48 výkonných pixel shader jednotek a hlavně vyšší poměr ALU:TEX/RBE začínal být někde i výhodou a GeForce 7 mohly zaujmout už leda nižší spotřebou. Bylo to ale ticho před bouří.

V listopadu 2006 totiž nVidia odhalila kartu, na níž pracovala čtyři roky. Ty nazvala jako roky plné chyb, z nichž se učili. A tentokrát to nebyla „velká huba“. G80 konkurenční ATI na dlouho vyrazila dech a přestože R600 vypadal papírově fantasticky, jeho vývoj byl nešťastný. GeForce 8800 GTX navzdory očekávání už představila unifikované shader jednotky, kterým se tak mohlo začít říkat stream procesory, podporovala zapojení tří karet do SLI (i když v době uvedení se u druhého SLI konektoru uvádělo, že je pro budoucí účely) a stejně jako předchozí GeForce měla oddělené takty shader domény (1350 MHz) a zbytku jádra (576 MHz). Na tehdy nevídaně dlouhém PCB (dnes běžných 27 cm) byly paměti GDDR3 připojeny 384bitovou paměťovou sběrnicí a nVidia začala doporučovat hraní na 30" LCD s rozlišením 2560 × 1600 px.

Vědoma si velkého potenciálu G80 uvedla také CUDA. Modifikace C pro programování aplikací běžících na GPU bylo v podobně dotažené podobě také prvenstvím. Unifikované stream procesory podporovaly shader model 4.0 (DirectX 10), v době uvedení to nebylo ale moc na čem vyzkoušet. Právě DX10 a vůbec podpora Windows Vista byly tehdy Achillovou patou nVidie, jenže se o ní moc nemluvilo. Zde nahrál Kaliforňanům osud. ATI neměla protizbraň a R600 jen nabíral zpoždění. Navíc ještě dnes vidíme uvádění velkého množství (mnohdy stejně graficky lákavých) her využívajících pouze DirectX 9.

 

Dnes věc nepřípustná: plné takty i v klidu (desktop Windows) a tím i vyšší teploty, spotřeba i otáčky ventilátoru

Radeon HD 2900 XT, tedy konečně konečná podoba vývoje R600 na hegemonii GeForce 8800 GTX nic nezměnil. S 4× AA, který je i při dnešních typických úhlopříčkách, rozlišeních a technologii LCD považován za optimální kompromis, prohrávala vlajková loď ATI i s druhou nejvýkonnější kartou nVidie (GTS, 640 MB). A to ještě nVidia záhy uvedla 8800 Ultra a navíc měla v té době mnohem lépe fungující SLI (oproti CrossFire, CrossFireX to začal být myslím až u HD 3000 series).

Další podzim tak Tony Tamasi, Drew Henry a další s klidem představili G92 v podobě GeForce 8800 GT. Tedy o něco slabší kartu než 8800 GTX, samozřejmě vylepšenou po stránce spotřeby, velikosti atd. I relativně očesaná 8800 GT (G92 v ní měl nízký takt a některé neaktivní jednotky) si s Radeonem HD 2900 XT hravě poradila a nebýt toho, že ATI zrychlila a uvedla přeci jen už lepší RV670 (Radeon HD 3850 a 3870), začalo by to vypadat pro konkurenci na trhu grafik hodně špatně.

Rok 2007 a ještě i část 2008 byly zlatým obdobím nVidie, který trochu kazil jen úpadek čipsetové divize. Intel nerad viděl vydělávání drzé nVidie na svém poli a AMD získala pro svou platformu vlastní čipsety právě akvizicí ATI. Každopádně zde nVidia usnula na vavřínech, nebo se následně vydala špatným směrem (nebo od obojího trochu), protože uvedení GT200 sice ústilo v nejlepší kartu své doby (GeForce GTX 280 byla nejvýkonnější grafikou s dobře vyřešenými provozními vlastnostmi) z pohledu případného majitele-hráče, ale malým manévrovacím prostorem pro nVidii.

S výkonem už nebylo možné jít někam dál a konkurenční RV770 s mnohem úsporněji navrženým čipem byl ve své podobě XT (HD 4870) výkonem nedaleko. ATI stačilo dát ale dva čipy na jediné PCB a měla marketingový tahák nejvýkonnější grafiky světa, trochu podtaktovaný RV770 (Pro, HD 4850) se pak stal tím pravým zlatým středem. Ale to už jsme v době, kterou si pamatuje asi většina z vás. Takže kromě toho, že jsem vám tak trochu nenápadně na screenshotech z GPU-Z a fotkách ukázal eVGA GeForce 8800 GTX (referenční design i takty) vytaženou do testu z šuplíku, uvedu vás do obrazu obvyklou parametrovou tabulkou.

	GeForce	GeForce	GeForce	GeForce	GeForce	GeForce	GeForce
	8800 GTX	8800 GT	9800 GTX	GTX 280	GTX 285	GTS 450	GTX 480
Jádro	G80	G92	G92	G200	G200	GF106	GF100
Výrobní proces	90 nm	65 nm	65 nm	65 nm	55 nm	40 nm	40 nm
Velikost jádra	484 mm²	324 mm²	324 mm²	576 mm²	470 mm²	240 mm²	526 mm²
Tranzistorů	681 mil.	754 mil.	754 mil.	1,4 mld.	1,4 mld.	1,17 mld.	3,2 mld.
Stream procesorů	128	112	128	240	240	192	480
Takt jádra	576 MHz	600 MHz	675 MHz	602 MHz	648 MHz	783 MHz	700 MHz
Takt SP	1350 MHz	1500 MHz	1688 MHz	1296 MHz	1476 MHz	1566 MHz	1401 MHz
ROP/RBE	24	16	16	32	32	16	48
Texturovacích jedn.	32	56	64	80	80	32	60
Paměť	768 MB GDDR3	512 MB GDDR3	512 MB GDDR3	1 GB GDDR3	1 GB GDDR3	1 GB GDDR5	1536 MB GDDR5
Takt pamětí	1800 MHz	1800 MHz	2200 MHz	2214 MHz	2484 MHz	3608 MHz	3696 MHz
Šířka sběrnice	384-bit	256-bit	256-bit	512-bit	512-bit	128-bit	384-bit
Propustnost pamětí	86,4 GB/s	57,6 GB/s	70,4 GB/s	141,7 GB/s	159,0 GB/s	57,7 GB/s	177,4 GB/s
Fillrate (pixely)	13,8 Gpx/s	9,6 Gpx/s	10,8 Gpx/s	19,3 Gpx/s	20,8 Gpx/s	12,5 Gpx/s	33,6 Gpx/s
Fillrate (textury)	18,4 Gtx/s	33,6 Gtx/s	43,2 Gtx/s	48,2 Gtx/s	51,8 Gtx/s	25,1 Gtx/s	42 Gtx/s
FLOPS	346 GFLOPS	336 GFLOPS	432 GFLOPS	933 GFLOPS	1063 GFLOPS	601 GFLOPS	1345 GFLOPS
Max. spotřeba	176 W	105 W	168 W	236 W	183 W	106 W	250 W
Délka karty	27 cm	23 cm	27 cm	27 cm	27 cm	21 cm	27 cm
Shader model	4.0	4.0	4.0	4.0	4.0	5.0	5.0
	Radeon	Radeon	Radeon	Radeon	Radeon	Radeon	Radeon
	X1950 XTX	HD 2900 XT	HD 3870	HD 4850	HD 5770	HD 5850	HD 5870
Jádro	R580+	R600	RV670	RV770	Juniper	Cypress	Cypress
Výrobní proces	90 nm	80 nm	55 nm	55 nm	40 nm	40 nm	40 nm
Velikost jádra	315 mm²	420 mm²	196 mm²	263 mm²	181 mm2	330 mm²	330 mm²
Tranzistorů	384 mil.	700 mil.	666 mil.	956 mil.	1,04 mld.	2,15 mld.	2,15 mld.
Stream procesorů	48 px/8 vert.	64 (320)	64 (320)	160 (800)	160 (800)	288 (1440)	320 (1600)
Takt jádra	650 MHz	743 MHz	777 MHz	625 MHz	850 MHz	725 MHz	850 MHz
Takt SP	650 MHz	743 MHz	777 MHz	625 MHz	850 MHz	725 MHz	850 MHz
ROP/RBE	16	16	16	16	16	32	32
Texturovacích jedn.	16	16	16	40	40	72	80
Paměť	512 MB GDDR4	512 MB GDDR3	512 MB GDDR4	512 MB GDDR3	1 GB GDDR5	1 GB GDDR5	1 GB GDDR5
Takt pamětí	2000 MHz	1656 MHz	2252 MHz	1986 MHz	4800 MHz	4000 MHz	4800 MHz
Šířka sběrnice	256-bit	512-bit	256-bit	256-bit	128-bit	256-bit	256-bit
Propustnost pamětí	64 GB/s	106 GB/s	72 GB/s	63,5 GB/s	76,8 GB/s	128 GB/s	153,6 GB/s
Fillrate (pixely)	10,4 Gpx/s	11,9 Gpx/s	12,4 Gpx/s	10 Gpx/s	13,6 Gpx/s	23,2 Gpx/s	27,2 Gpx/s
Fillrate (textury)	10,4 Gtx/s	11,9 Gtx/s	12,4 Gtx/s	25 Gtx/s	34,3 Gtx/s	52,2 Gtx/s	68 Gtx/s
FLOPS	426 GFLOPS	475 GFLOPS	496 GFLOPS	1 TFLOPS	1,36 TFLOPS	2,09 TFLOPS	2,4 TFLOPS
Max. spotřeba	cca 140 W	215 W	105 W	110 W	108 W	170 W	188 W
Délka karty	23 cm	24 cm	23 cm	23 cm	22 cm	24 cm	28 cm
Shader model	3.0	4.0	4.1	4.1	5.0	5.0	5.0

 

1. G80 odstartovala zlatou éru nVidie2. Testovací sestava3. Aliens vs. Predator (DX11), Anno 1404 (DX10)4. ArmA II (DX9), Battlefield Bad Company 2 (DX11)5. Call of Duty 5: World at War (DX9), Colin McRae: DiRT 2 (DX11, DX9)6. Crysis Warhead (DX10)7. Dragon Age: Origins (DX9), Enemy Territory: Quake Wars (OpenGL)8. Far Cry 2 (DX10.1), Just Cause 2 (DX10)9. Metro 2033 (DX11), Napoleon: Total War (DX9)10. S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat (DX11), The Elder Scrolls IV: Oblivion (DX9)11. Tom Clancy's H.A.W.X. (DX10.1), World in Conflict (DX10)12. Unigine Heaven 2.0 a 3DMark Vantage (DX10)13. Spotřeba, teplotní testy, otáčky ventilátoru14. Výkon/watt15. Shrnutí výkonu, verdikt

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.6 (33 hlasy)