Pondělí, 17. leden 2011, autor: Martin Hřib

Co budete potřebovat k puštění oblíbeného filmu ve 3D? A jak připojit 3D televizor k počítači? Nastíníme si, nakolik jsou použitelné dostupné alternativy pro nVidia 3D Vision a jestli se dá na komponentách pro 3D video ušetřit. Porovnáme i nároky při přehrávání 3D videa na Radeonu i GeForce.

Ti z vás, kteří již měli možnost vidět v praxi 3D Vision nebo 3D Ready televizory, moc dobře ví, že anaglyfické zobrazení popsané v minulém článku je jen takovým šidítkem, které vám má přiblížit hloubku v obraze. Dnes se tedy budeme věnovat dalším pokročilejším dostupným 3D technologiím a zaměříme se na teorii i praktické zkušenosti s přehrávači 3D videa. Celkové hodnocení si necháme až do příštího článku, ve kterém se zaměříme na to, jak jsou na tom technologie třetích stran jako iZ3D či TriDef v porovnání s 3D Vision od nVidie ve hrách.

Dříve, než se pustím do popisu jednotlivých ovladačů, brýlí, jejich schopností a praktických zkušeností, vysvětlíme si pojmy, které budu v článku používat. Rozhodně to není vyčerpávající popis a seznam všech používaných technologií, snažím se vysvětlit vše co nejjednodušeji a nezabíhám příliš do hloubky.

Způsoby jak sledovat prostorový vjem

Doby, kdy budeme běžně využívat holografického zobrazení nebo přímého přenosu obrazu na oční nerv, jsou ještě daleko před námi. Výrobci se sice čím dál tím horečněji snaží vytvořit prostorový vjem, k jeho zobrazení ale stále používají jediného dostupného prostředku – plochu obrazovky. Ať už z důvodu inovace, technických omezení či neochoty platit licenční poplatky vzniklo nemalé množství způsobů, jak stereoskopická data uložit, zobrazit a také jak je na obrazovku dostat.

Jak jsme si již vysvětlili v předchozím článku, pro prohlížení stereoskopického obrazu je využíváno buď barevných nebo polarizačních filtrů, soustav zrcadel, závěrkových brýlí nebo dvou samostatných displejů. V této kapitole se jim budeme věnovat podrobněji.

Většina technologií pro prostorové zobrazení byla v minulosti vyvíjena pro filmový a televizní průmysl, jehož nároky na zobrazení jsou trochu jiné než v průmyslu počítačovém či herním.

Anaglyf

Ze všech jmenovaných způsobů zobrazení je nejdostupnější a nejméně technicky i finančně náročný. Fyzicky se přenáší 2D obraz, ze kterého se prostorový dojem vytvoří použitím dvoubarevných brýlí. Jedná se o stereoskopický režim, kde je přenášen dvoubarevný obraz, přičemž přes barevný filtr je každá barva vnímána jen jedním okem. Nejlepšího zobrazení je dosaženo v režimu odstínů šedi, ale používá se také u barevného obrazu, ať už v jeho originální podobě nebo po různých optimalizacích obrazu. Barevný obraz je však vždy vnímán jako nazelenalý nebo nafialovělý a pro toto zkreslení je velmi často odsuzován. V obraze kromě toho vznikají artefakty při použití jasně červené a modré barvy, které pak druhé oko nevidí, nebo duchy u ostrých přechodů světlých a tmavých ploch. Data uložená v anaglyfu ale nelze kvůli ztrátě barevné informace zpět rekonstruovat do plných barev, takže je vhodné využívat jej jen pro potřeby zobrazení na obrazovce. Anaglyfu jsme se věnovali v předchozím článku 3D stereo levně: iZ3D vs. nVidia 3D Vision Discover, takže tentokrát jej zmíním jen okrajově.

 

Ukázka anaglyfického zobrazení (zdroj obrázku: Russ 3D Hybrids)

Závěrkové brýle

Anglický výraz „shutter glasses“ se do češtiny nejčastěji překládá jako závěrkové nebo zatmívací brýle. Prostorový vjem vzniká tak, že se na obrazovce ukazuje střídavě obraz pro levé a pravé oko a tomu oku, pro které není zrovna určený, brýle zatemní výhled. Každé oko tedy vidí jen obraz, který mu přísluší. U této metody je nutné zajistit synchronizaci brýlí s obnovovací frekvencí obrazovky. U nVidie je zajištěná na úrovni ovladačů, u brýlí eDimensional na úrovni signálu přenášeného do monitoru a u dalších 3D Ready zařízení, kde dodávají brýle výrobci televizorů, monitorů a projektorů, na úrovni elektroniky samotného zařízení.

Pro kvalitní obraz je potřebná vysoká obnovovací frekvence obrazovky, při které je blikání závěrek brýlí méně zřetelné. Dalším problémem je ghosting, aneb duchy v obraze, který vzniká na přechodech jasných a tmavých ploch nebo při špatné synchronizaci zobrazovacího zařízení a brýlí. U bezdrátových brýlí je potřeba výměna nebo dobíjení baterií. Skla, která obsahují vrstvu LCD krystalů, mívají i v průhledném stavu mírný šedozelený nádech, což ovlivňuje barevné podání a světlost obrazu.

 

Při pohledu přes závěrkové brýle vidí každé oko pouze svou část obrazu (zdroj obrázku: NotebookCheck)

Polarizační brýle

Jde o poměrně jednoduchou a nenákladnou technologie stereoskopického sledování obrazu, která se už celá desetiletí využívá ve filmovém průmyslu. Na poli domácí zábavy je ale stále rozšířená jen okrajově. Výhodou jsou pasivní brýle, které nepotřebují žádné baterie.

Přestože jsou filtry téměř čiré, může polarizace mírně změnit podání barev a ztlumit jasné světlo. Intenzita ghostingu je velmi závislá na přesnosti zarovnání filtru obrazovky a brýlí. Objevuje se i při náklonu hlavy do stran. Jen velmi málo obrazovek využívá dvou plných obrazů (iZ3D). Mnohem častěji se pro zobrazení využívá některá z variant prokládaného nebo šachovnicového režimu (Zalman, Acer). V kinech jsou buď instalovány dva projektory, přičemž každý má jinak orientovaný filtr a oba promítají zároveň na jedno plátno, nebo je použita technologie, která střídavě promítá obraz pro levé a pravé oko a v závislosti na tom se mění polarita filtru před promítačkou.  Potom se velmi podobá technologii závěrkových brýlí, jen s tím rozdílem, že aktivní je zobrazovací zařízení.

 

Polarizační filtry propustí do oka pouze příslušnou část obrazu (zdroj obrázku: Tom's Hardware)

Autostereoskopie (Auto 3D)

Umožňuje stereoskopický vjem bez použití speciálních závěrkových nebo polarizačních brýlí. Pixely na obrazovce jsou rozdělené tak, aby z jednoho konkrétního místa část z nich vidělo jedno a zbytek druhé oko, čímž může být vytvořen prostorový efekt.

Pokročilejší televizory už jsou dokonce vybaveny eye-tracking systémem, tedy technologií, která sleduje pohyb očí pozorovatele a podle něj upravuje prostorové zobrazení tak, aby nebylo nutné sledovat obrazu z jednoho konkrétního bodu.

Mnoho výrobců již představilo vlastní řešení, ale jeho praktická využitelnost je minimální, protože obraz je prostorový jen pro jednu osobu.

Zvláštní odnoží tohoto způsobu zobrazení je zcela původní princip stereoskopie, kdy se dvě obrazovky nebo jedna dělená sledují pomocí staticky instalované soustavy zrcadel. Dnes se využívá jen u podomácku sestavených řešení.

Za autostereoskopii je možné považovat i takové zobrazení, kdy zaměřením očí na jinou vzdálenost donutíme každé oko sledovat jinou část vertikálně rozdělené obrazovky. Podle toho, jestli při tom šilháme (levé oko sleduje obraz na pravé polovině a opačně) nebo sledujeme obraz přímo (levé oko sleduje levou polovinu a pravé pravou) hovoříme o šilhavé nebo paralelní stereoskopii. Ideálně by měly být středy obrázků stejně vzdálené jako čočky očí. Sledování větších obrazů je však nepříjemné nebo přímo nemožné a tak se také využívá brýlí s optickými hranoly, které pomohou sledovat příslušnou část obrazovky. Nevýhody jsou však stejné, stereoskopický efekt je viditelný jen z jednoho místa a pro jednoho člověka.

 

Zadívejte se na vzdálený objekt za monitorem a pak sjeďte pohledem na obrázek (zdroj obrázku: Brian May)

Virtuální brýle

Samostatnou kategorií autostereoskopie jsou virtuální brýle, u kterých je pro každé oko použit jeden miniaturní displej. Výhody a potenciál do budoucna jsou obrovské – svoboda pohybu, absence ghostingu, věrné podání barev, žádné blikání nebo jiné artefakty, dojem obrovské plochy obrazovky. I přes současnou úroveň miniaturizace jsou však takové brýle poměrně velké, a uvážíme-li, že je musíte mít celou dobu na hlavě, i těžké.

I když vytváří dojem velké obrazovky, kvůli malé hustotě bodů je rozlišení stále hrubé, nejčastěji na úrovni 800 × 600 a 1024 × 768 pixelů pro každé oko. Ceny brýlí s jemnějším rozlišením dosahují astronomických výšin. Jelikož se jedná také o zařízení pro individuální zábavu a především profesionální nasazení, s masovým použitím v zábavním průmyslu a tedy i zlevněním lze v dohledné době jen těžko počítat.

 

Zdroj obrázku: MindFlux

1. Jak a čím sledovat prostorový obraz2. Režimy zobrazení, přenosu a uložení dat3. Standardy pro stereoskopické zobrazení4. Hardware, software a ovladače použité v testech5. Představení 3D přehrávačů 3DTV Stereoscopic Player, nVidia 3D Vision Player, iZ3D MPC, Cyberlink PowerDVD a Arcsoft TM Theatre6. Přehrávání 3D Filmu ve formátu 1080p Side-by-side half7. Přehrávání 3D filmu ve formátu 1080p Top-and-bottom8. Přehrávání Blu-Ray disku 1080p9. Přehrávání 3D Blu-Ray disku 1080p10. Vyhodnocení přehrávačů 3D filmů

Vaše hodnocení: Zvolte hodnoceníZrušit hodnoceníŠpatnéOKDobréSkvěléÚžasné

Průměr: 4.7 (17 hlasů)